- Zíbrt (ed.) | - Doktor Faustus | - |
Doktor Faustus v létu po zapsání svém ďáblu šestnáctým, opět sobě jinou projíždku a putování zamysliv, poručil duchu svému Mephostophilovi, aby s ním po světě se projel, kde se mu zlíbí, a kam ho žádost jeho potáhne. Mephostophiles, jakožto věrný a hotový služebník (kteréhož ty křesťanský člověče sobě nevinšuj) ihned volně se najíti dav, proměnil se v kůň s křídly dromedářskými, a tak s ním jel, podlé libosti jeho, kde chtěl. A předně skrze Pannonii, Germanii, rakouskou, českou, slizskou, saskou, míšenskou, turinskou, francskou, švábskou, bavorskou, litevskou, liffskou, pruskou a mozkevskou zemi. Item, skrze Frydlant, Holandt, Mestaphalii, Selandt, Brabandt, Flandry a Franckenlandt Též skrze hyšpanskou, portugalskou, vlaskou, polskou a uherskou zemi. Kterážto království a knížetství ve dvadcíti pěti dnech všeckna na skrze Faustus proskočil. Ale že ještě v nich nic takového, coby se jemu trefiti mohlo, neviděl, protož se zase zpátkem do Duringii navrátiv, jinou sobě projíždku vyvolil. A tak k vůli pudil jej kůň jeho do Trijeru, kteréžto město jemu nejprvé, žeby starodávním dílem založené a vystavené bylo, na mysl padlo, ale on nic takového obzvláštního v něm neviděl, toliko palác, a dílem řemeslným od cihel nákladně udělaný, že by ten i proti nepříteli za baštu býti na obranu postačiti mohl. Viděl též kostel, v němž Simeon jménem biskup pochován jest, též z velkých štuk železnými háky a štáfy kamenných spojených upevněný a'vystavený. Odtud bral se do Paříže v Frankrejchu, kdež mu ta akademia a koleje svobodných umění dobře voněla. Zase odtud táhl do Mejncu, při Mejnu ležící, ale dlouho tam nezůstav, bral se do Kampanie, a přišel do města Neapolis, v kterémž množství klášterův a kostelův, též pěkných velkých a vysokých stavení domovních viděl, nad čímž se nemálo podivil, zvláště nad jakousi baštou, aneb pevností vystavenou, kteráž nade všeckna jiná stavení ve vlaské zemi svou vysokostí, pevností a širokostí, též mistrovským malováním, paláci, pokoji, chválou a předností převyšovala. Při kteréžto pevnosti vrch, aneb hora Vesuvius řečená leží, vinicemi vejbornými a dobrým užitečným štěpím obsazená, a co se vín kdy na nich urodí, to výborné, lahodné řecké víno sluje. Z Neapolis bral se do Benátek s podivením, že takové veliké město všudy vůkol mořem obmezeno jest, v moři leží, k němuž kupci a handlíři, i jiní lidé z mnohých zemí a krajin po potřebách svých po moři se plaví, a totéž ku podivu bylo, že v takovém městě, při kterémž nic sprosta neroste, ve všech a všelikých věoech hojnost a dostatek se spatřoval, v němž také i pěkné prostranné domy, věže, paláce, též chrámy boží uprostřed moře založené a vystavené Faustus spatřil a ohledal. Z Benátek jel do Padue do Vlach k spatření koleje. Kteréžto měst jest trojnásobnými zdmi, též i rozličnými mnohými valy, příkopy a vodami obmezeno a ohraženo, v kterémžto městě pevný zámek s překrásným rozličným stavením, též i kostel neb chrám a rathauz přepěkný, jemuž ve všem světě rovného není. Item, druhý kostel u sv. Antonína řečený, kterémužto také ve vší vlaské zemi rovného se nenalézá. Odtud obrátil se do Říma, jenž u řeky Tiberis řečené leží, kterážto řeka skrz prostřed města teče, po pravé pak straně též město, sedm vrchů obsahujíc a jedenácte forten a bran, též i jinou horu Vaticinum řečenou má, na kteréž kostel sv. Petra založen a vystaven jest, při němž palác papežský se skví, rozkošnou zahradou obmezený a ohražený, též i kostel lateránský, jinak apoštolský slove, v kterémž mnohé svátosti lidí svatých se spatřují a nacházejí, kostel v pravdě slavný a vznešený v světě. Tolikéž viděl Faustus mnoho rozbořených a rozmetaných pohanských peleší, stánkův, sloupů, jízeb a jiných, kteréž vypraviti krátkost času zbraňuje, takže v tom ve všem týž Faustus rozkoš a kratochvil svou měl. Podlé toho postavil se nevitedlně na paláci papežském, kdež mnoho dvořanův v šraňcích papežských státi a papeži mnoho rozličných krmí a nápojův přednášeti viděl, ovšem nádherně a oupravně. A poněvadž o Římě mnoho slejchal, zůstal neviditedlným spůsobem na paláci papežském tři dni, a tolikéž nocí, málo jedouc a pijíc, v tom čase nasycením toliko hledě na papežskou osobu se sytil. Však když již poslední krmě a jídla na stůl papežský přinešená a postavena byla, a D. Faustovi jísti se zachtělo, roztáh ruce své na všecky ty krmě a jídla, ta i s mísami jemu k rukám přilnuly, s kterýmiž on s duchem svým zmiziv, na Capitolium tu v Římě slove, se dostal, a tu těmi žaludek svůj napravil, a se posilnil, však aby také k takové znaménité večeři své truňček vína míti mohl, poslal ducha svého zase k stolu papežskému, od kteréhožto mu nejlepší víno i s koflíky stříbrnými přinesl, jakož potom stříbrní koflíci jsou po smrti jeho Fausta nalezeni byli. O půl noci pak Faustus když se těmi papežskými krměmi tak nasytil, zase mocí ducha svého do povětří se pozdvihl, a obrátil se do Mejdltandu do Vlach, v kterémžto městě se jemu zdravé povětří býti zdálo, proto že nepříliš velikého horka tam spatřoval, a že při témž městě, čerstvé čisté vody a sedm rozkošných, pěkných jezer, též i mnoho jiných řek a potokův, anobrž také nemálo kostelův a domův neb paláců královských, postarodávnu udělaných bylo, což vše Faustus, jako i zámek s pěknými baštami a správný špitál, u blahoslavené Panny Marie slove, velice sobě obliboval. A tak spatřiv Faustus to město Mejland a položení jeho, táhl dále do Florencie, tam když uzřel zámek biskupský, kterýž jest mistrovským stavením, pokojmi a klenutím, i rozkošnou štěpnicí u Panny Marie řečenou, vůkol kostela v zámku ležící, nákladně a náramně pěkně vystavený, s věží z celého mramorového kamene a verkštuku udělanou a s bránou, kterouž se do města jde, z zvonoviny slitou, na níž historie v starém a novém zákoně obsažené vyryté jsou, a okolo téhož města vinohrady ourodné ležící, čemuž se Faustus náramně divil. Odtud dostal se i do města Leonu v Frankrejchu, mezi dvěma horami ležícího, a dvěma řekami obmezeného, při němž kostel, veliké cti a chvály hodný, a sloupy dva pěkní velicí, s rozličnými v nich vytesanými figuorami a obrazy. Z Leonu dostal se do Rejna Kolína, kdež klášter jeden vysoký řečený, v kterémž tří mudrci a králové pohanští, jenž k Kristu Pánu při narození jeho dcem nové hvězdy, z zemí a krajin svých jeli, pochováni jsou? Což když Faustus uhlídal, vzdech a řekl: O milí, ctní, šlechetní muži, kterak jste tak velice od cesty zabloudili, že majíce do Betléma táhnouti, sem jste se dostali, snad jsou vás po smrti vaší do moře uvrtli, a při tomto Rejně Kolíně nalezli, a tak tudy vás zde pochovali. Obzvláštné také se líbila Faustovi krása a ozdoba ženská, téhož města Rejna Kolína, od kteréhožto města podál leží město Ach, residenci a stolice královská a císařská, v kterémžto městě jest kostel z celých mramorových kamenů a verštuků, kterýž někdy slavné a svaté paměti císař Karel Veliký založiti a vystavěti dáti měl, proto aby všickni potomkové jeho v témž kostele na království aneb císařství korunováni byli. Odtud se zase hnul do vlaské země, a potom do města Geneve, aby je ohledal, kteréžto město v Safojské zemi proti švétské zemi leží, slavné a bohaté město, hojné v vinohradích, v kterémžto biskup jeden bydlí. Přiloudil se také i do Strasburku, kterémužto biskupství jedno přináleží, tu jemu oznámeno, odkud to město jméno své má, totižto od mnohých cest a silnic, kteréž k témuž městu jdou. Z Strasburku dostal se do Basilije do švetské země, skrze níž řeka Rejn teče, a jakž od ducha svého spraven byl, to město jméno dostalo od jednoho basališka, kterýž tu bydlel, zdi městské jsou z cihel udělané, hlubokými valy obmezené, země velmi úrodná, kdež se až posavad mnohé staré domy a stavení, též i akademia aneb collegium spatřují. Tolikéž i kostelů veliký počet, však žádný z nich více se jemu nelíbil, jako dům karthuzský. Odtud táhl do Konstancii, kdež pěkný most od brány městské přes Rejn jest udělán a vystavěn, kterýžto Rejn podlé oznámení ducha Faustového, na dlouhost dvadcet tisíc krokův, a na šíř patnácte set krokův obsahuje. To město od Konstantina jméno jest vzalo. Z Konstancii hnul se do města Ulmu, kteréžto město jméno své má od kvítí polního ; podlé něho teče Dunaj, jiná pak řeka jménem Blau jinák Modrá, ta teče skrze město, v kterémž slavný kostel farní u blahoslavené Panny Marie řečený jest, založený Léta Páně 1377. krásné, spanilé a mistrovské stavení, ježto jemu téměř rovného není, mající padesáte dva oltáře, a padesáte dva sloupy a k tomu také i sakristyji chvalitebnou a nákladnou. Z tohoto pak města když se Faustus zase odebrati a dáleji táhnouti chtěl, promluvil duch jeho k němu takto: Pane milý, (prej) to město, patř na ně, jakž cheeš, troje hrabství se všemi privilijemi, majestáty, svobodami a vejsadami jest dostalo, a penězi hotovými koupilo a vyplatilo, a tím se s ním do pověťří vyzdvihl. Tu opět viděl Faustus z vysoka mnohé krajiny a města, mezi nimižto bylo také jedno jménem Wurczburgk, nejhlavnější biskupské město v Frankrejchu, a zámek při něm pevný a veliký, při němž teče řeka Men, a tu také dobrá, líbezná, silná vonná vína rostou, a obilí zdárná všelijaká se rodí. V témž městě jest tolikéž také mnoho řádů řeholí duchovních, jako řád chodcovský, řád sv. Benedikta, svatého Štěpána a svatého Jana, a řád Karthouzský a německý. Item, tři kostely, kartouský, kromě kostela biskupského, čtyry řády chodcovský, pět klášterův jeptišských, a dva špitály, u blahoslavené Panny Marie řečené, s divným a mistrným stavením. Což vše jakž doktor Faustus ve dne spatřil, dostal se potom také v noci na zámek biskupský, kterýž byl všelijakým potřebami a proffanty opatřen, též i víny všelijakými a rozličnými v sklepích skalních složenými, kterýchž okusiv a koštovav všech, potom zase cestou svou draboval, až přišel do Norberka, o kterémž mu duch jeho oznámil, že jméno má od Klaudia Tiberia Nerona, a od Nerona že Norberg nazváno jest. V tom městě jsou dva kostelové farní, jeden u sv. Sebalda, jenž v něm pochovaný leží, a druhý u sv. Vavřince řečený, v němž císaře Karla Velikého znamení, jako plášť, zbraň, berla, jablko a koruna jest. Více v témž městě pěkná pozlacená studnice uprostřed ryňku, v níž jakž vůbec se mluví, žeby kopí, kterýmž Longius bok Krista Pána probodl a otevřel, tolikéž také i kus od kříže svatého býti a nalízati se mělo. Dále také též město má 528. ulic, 116. rour, čtyry velká orlogia, a dvě menší, šest velikých bran a dvě malý, jedenáct mostův kamenných, dvanáct vrchův, deset jarmarkův aneb trhův vejsadních, třináct lázní obecních, deset kostelův, v nichž se káže slovo boží. Item šedesáte osm kol mlynářských, kteréž voda žene a táhne, 132. hejtmanství, dvoje zdi městské, a příkopy hluboké, 389. věží, čtyry bašty, 10. appatek, šedesáte osm ponocných, dvaceti čtyry zrádcův aneb špehéřův, 9. služebníkův obecních, aneb Stadtknechtův, 10. doktorův v právích, a čtrnáct v umění lékařském. Z Normbergka pak když se do Aušpurgku ranním jitrem dostal, ptal se ducha svého, odkudby to město své jméno mělo, kterýž mu oznámil, že rozličná jména má. Předně a nejprvé, že jmenováno bylo Vindelica, potom Zizaria. Item, Tyzenburgk, a naposledy od císaře Augusta Octaviana sloulo Augusta. A poněvadž pak to město prvé Faustus také viděl, málo tu prodliv, zase odtud se odebral, až k Řeznu městu přišel; kterýž když též pomíjeti, chtěl, promluvil duch k němu: Fauste pane milý, to město má sedm jmen, totižto Řezno (kteréžto jméno až posavad obdrželo). Item, Tyboria, Quadrata, Hiaspalis, Regniopolis, Imbripolis, a Ratisbona, a to od Tiberia Augusta synův. Druhé, čtverhranaté město, třetí, od jazyku sedlského, obyvatelův tu okolních. Čtvrté, od Němcův, páté Koenigsburk, šesté Řezno. A sedmé od vorův a šífův, kteříž se tu za často spatřují. To město jest pevné, dobře a pěkně vystavené, k tomu i silné, při něm teče Dunaj, do kteréhožto do šeděsáti potokuov vchází, a téměř všeckny s rozličným kupectvím bohaté lodi. V tom též městě, léta 1115. mistrovskej a velmi vznešenej most s klenutím jest vyzdvižen, k tomu i kostel u sv. Remigia řečený jest vystaven, v němž v pravdě chvály hodný a dílo mistrovské se nachází. Ale doktor Faustus nedlouho tu pobyv, zase na cestu rychle se vypravil, však nejprv zlodějství spáchavše, jednomu hospodáři u vysokého hájku řečenému sklep zlezl, potom se obrátil do bavorské země, a přišel do Mnichova tak řečeného města, jistě právě knížetské krajiny. To město na pohledění zdá se býti nové, v něm ulice široké a velmi krásně ozdobené domy. Z Mnichova dal se do Salcburku biskupského města, jenž leží v bavorské zemi, kteréžto při začátka založení rozličnejmi bylo jmenováno jmény. Na proti němuž jsou rozmanité porostliny, hájky, zátoky a mořské vody, odkavadž obyvatelé mnohé divné zvěří a zvláště povětrné, jako kačic a husí divokých docházejí. Z Salcburku dostal se do Vídně do Rakous, nebo hned z daleka to město jest spatřil, a od ducha svého byl v tom spraven, že nebrzy tak město starožitné najde, kteréžto od Flavia krajního hejtmana tak nazváno jest. To město má veliký a široký okolo sebe příkop, s znamenitými náspy a valy, jsouce v okršlku svém, tři sta kročejův zdýli, a jest dobře upevněné. Domové v něm jsou na větším díle skůro všecky malovaní. Vedlé jeho císařské milosti stavení aneb obydlí, jest vysokého umění škola nebo Collegium vystaveno. To město nemá víceji k spravování obce nařízených vrchností než toliko 18. osob. Užívá se též v něm při času vína sbírání dvanácte set koní, má také to město dlouhé a velmi hluboké sklepy, a ulice v něm tvrdým kamením dlážděny, domové pak v něm s veselými pokoji, světnicemi, mazhauzy, rozličnými ozdobami a nástroji se nacházejí. Z Vídně vznesl se zase na horu, a uzřel z vysoka jedno město, kteréž dosti podál odtud leželo, totižto Prahu, jenž jest nejhlavnější město v české zemi. To město jest velmi velké, a na tři díly rozdělené, totižto Staré a Nové Město a Malá strana. Malá strana obsahuje v sobě kráIovský dvůr, stupně a celou horu, též i svatého Víta kostel. Staré pak Město, leží vedle ní jsa ozdobené velikým a znamenitým příkopem, z toho města jde se na Malou stranu přes most, kterýžto most má 24. mistrovských a nákladných jizeb klenutých. Nové pak Město od Starého Města hlubokým příkopem jest rozděleno, a všudy vůkol kolem zdmi jest ohraženo a opatřeno. Odtud doktor Faustus táhl zase k půlnoci, a uzřev opět jiné město, spustivši se shůry do něho dolů, poznal, že jest Krakov, nejhlavnější v Polště město, v němž se též nachází vysokého umění škola, to město jest královské sídlo v Polště, dostalo jméno od Craco tak řečeného arciknížete polského. Kteréžto město jest vysokými věžemi též také příkopy a valy obehnáno, v kterýchžto příkopích v mnohých se spatřují dosti rybné vody. Má sedm bran, k tomu mnoho pěkných božíh domův neb chrámův. Na proti němuž jest mnoho velikých a velmi vysokých skal a vrchův, na kteréžto i doktor Faustus dolův se spustil. Mezi kterýmižto vrchy nachází se jeden tak vysoký, že na pohledění nejináč se zdá, jakoby nebe na sobě držel. Z kteréhožto vrchu doktor Faustus do města dobře hleděti a je spatřiti mohl. Neb hned do něho ani nevešel, nýbrž okolo města nevidomě předce upřímo táhl. Od toho vrchu potom doktor Faustus za několik dnův tu sobě poodpočinuv, vznesl se zase na horu až na východ slunce, a táhl přes mnohá království, města a krajiny, též také několik nocí a dní přes moře, kdežto nic jiného neviděl a nespatřoval než samo nebe a vodu, i přišel až do Thraciie, to jest do řecké země, do města Konstantinopoli. Kterýžto město Turci neničko Teiceros jmenují, v němžto turecký císař dvůr svůj drží. Tu mnohé hříčky a kratochvíle doktor Faustus provozoval, jakož pak některé se vypisují, kteréž se Solimanovi tureckému císaři přitrefily. Konstantinopolis jména svého od velikomocného tureckého císaře Konstantina dostalo. To město jest znamenitými věžmi, vysokými makovicemi a krásným stavením vystaveno a ozdobeno, tak že dobře nový Řím slouti a jmenovati se může. Má jedenácte bran, tři královské domy, obydlí aneb sídla. Doktor Faustus spatřiv po několika dnech tureckého císaře slávu, vyvejšenost, moc a spravování dvoru jeho, hned jednoho večera, když Solimán císař turecký za tabulí seděl, večeřil, dovozoval před ním (však ne viditedlným spůsobem) rozličné hříčky a kratochvíle. Nebo na palácu jeho rychlý, veliký a náhlý vyskočiv oheň, plápolal s hřímáním a blejskáním, tak že mnohý z přísedících žádostiv byl takový oheň uhasiti a ututlati. K tomu také téhož Solimana tureckého císaře očaroval, že sám ani vstáti, nýbrž ani odtud ho žádný odvésti a odnésti nemohl. V tom hned rychle zase nesmírnou září palác jeho roznícen byl, nejináč než jakoby samo slunce tu své stanoviště mělo. To vše když se tak stalo, duch doktora Fausta ve vší okrase, ozdobě a postavě Machometské před císaře přivedl, k němuž takto promluvil: Zdráv buď císaři, jenž jsi tak oslavený, že já tvůj Machomet, osobně před tebou jsem se zjeviti a postaviti musil. S těmi a tak krátkými slovy pojednou zmizel. Císař pak po takovém očarování padl na kolena svá až na zem, vzývaje, chválíc a velebíc svého Machometa, že jest ho tak oslavil, a před ním se postavil a zjevil. Na druhý den pak ráno doktor Faustus vznesše se, vešel do císařského zámku a pokoje, kdež císař své ženy a nevěstky choval, kdež žádný nesmí vcházeti, ani tam co činiti, jediné čtvero vyklestilých pacholátek, jenž fraucimoru slouží. Ten zámek velikou a hustou mhou tak očaroval, že nic viděti nebylo. V tom doktor Faustus jak i prve duch jeho, vzal před sebe takovou povahu na sebe a spůsob, vydávajíc se za Machometa, bydlel šest dní v tom zámku, a ta mlha tak dlouho trvala, dokud on tu jsouc přebýval. Turek pak lid svůj po ten všecken čas k vykonávání rozličných ceremonií, podle jich obyčeje napomínal. Ale D. Faustus čistě jedl a pil, maje své rozličné kratochvíle, byl dobré mysli, a když všecko podle svého zdání vykonal, vznesl se na horu a letěl v ornátě a vší ozdobě machometské, tak že ho každý viděti a spatřiti mohl. Když tak již doktor Faustus pryč odlétl, a mlha ta pominula, neobmeškal Turek do zámku vjíti, a povolavši svých žen před sebe, jich se dotazoval, kdo by tu tak dlouho při nich byl, že zámek tak dlouhý čas mlhou obklíčený stál? Oni spravili ho tou řečí, že jest Bůh Machomet u nich byl, a kterak v noci jest jednák tyto, jednák zase ony z nich požádal, a s nimi spal jim oznamujíc, že z jeho semena znamenitý národ a udatní rekové povstati mají. Turek to sobě za znamenitý jistě dar pokládal že jest jemu jeho ženy obtěžkal, dále se jich doptávajíc, zdali je dobrého znamení nebo proby po sobě zanechal, aneb zdali lidským a přirozeným během to se dálo a působilo? Odpověděly, že jest se k nim lidským během choval, je miloval, líbal, objímal, nad to vejš že jest při nich i nahý líhal, v spůsobu a osobě mužské, než řeči jeho že jsou dobře rozuměti nemohli. Kněží pak turečtí na odpor se tomu postavovali, odvozujíc císaře od toho, by tomu nevěřil, by to Bůh Machomet býti měl, než nějaká obluda že býti musela. Ženy proti tomu zase odpověděly: Buďto že obluda to jest byla aneb nebyla, toho že nevědí, však přes to nic méněji, že jest se k nim přátelsky choval, a jim všeckno dobré učinil. Takové věci spůsobily císaři veliké myšlení, tak že v velikým pochybenství stál, a za dlouhý čas trval. Ale doktor Faustus obrátiv se odtud, dal se k půlnoci až do velikého a hlavního města Alkair, kteréž prvé Chayrum aneb Momphis řečeno bylo, kdežto egiptský soldát svůj zámek má, v němž s dvorem svým přebývá. Tu se dělí potok řečený Nilus až do Egipta, kterýžto jest největší potok ve všem světě. Neb když slunce na znamení řaka vchází, tehdáž rozlívá se a svlažuje všecku egiptskou krajinu. Potom obrátil se zase na východ k straně půlnoční, až do Komárna a Sabatcz řečených měst, ležících v uherské zemi. To město Komárno jest a bylo hlavní královské město v uherské zemi, vokolo něho velmi ourodná krajina. Nachází se v něm též jedna voda, do kteréžto když železo potopí a je smočí, v měď se obracuje, má doly zlaté, stříbrné, a rozličné kovy. Uhři říkají Start, Němci Offen, jest dosti veliké, pevné, znamenitým a krásným zámkem ozdobené. Odtud opěty doktor Faustus táhl až do Magdeburku a Lubeku, jenž leží v saské zemi. Magdeburk jest bispupská stolice, v tom městě spatřuje se jeden dčbán z těch šesti, v kterýchž Kristus Pán v Káni Kalilejské z vody víno učiniti ráčil. Lubek jest také biskupská stolice v saské zemi; z Lubeka přišel do Turingii až do Erfurtu, kdežto vysokého umění škola vystavena jest. Z Erfurtu obrátil se zase k Wirtemberku, a navrátil se po vyjití půl druhého léta zase domu, spatřivše mnoho rozličných krajin napřed psaných i jiných více, kteréž nejsou tuto všecky poznamenané.
zpět na obsah Další: O ráji zemském.