|
- Vrchlický | - Mod. básníci angl. | - |
S úsměvem, jenž hrál v oku tvém,
plál štěstím v srdci mladistvém
a jako skřivan plna ruchu,
když křídlo ztápí v jarním vzduchu
a s hlasem jako Máje hlas,
jenž slaví tvorstva hodokvas
a plesu odlesk v obličeji,
jak hvězdy rosné když se stkvějí,
toť obraz dnů těch čarovných,
kdy ve rozpuku vděků svých,
půl prosté dítě, dívka malá
a žena půl mou hruď jsi jala,
mé tužby živíc vzdychající
a lásky ráj mi slibující.
Mé Marii čas, jak se mění,
tkal v líčko půvab přemýšlení,
přes všecko štěstí trudů dost
jí vážnou dalo milostnost;
lesk ztlumen, jímž plál mládí sen,
a štěstí krbu v srdci jen.
Tvůj úsměv jemný, vlídný, milý
se s požehnáním k děcku chýlí,
tvůj krok je snivý tak a hebký,
jak spěl by děcka od kolébky
a každé slovo něhy praví,
že srdce mé tvůj poklad pravý,
ó dobře vepsal čas tam sladký,
jak ženy lásku, péče matky.
Tvůj klid, tvá něha veselá
mi před stářím strach nedělá,
pro budoucnost máš poklad míru,
jenž čerpá moudrost z bolů víru
tvou svatá pýcha čacké snahy.
i sláva z žití pravé dráhy
a dnů, když vyplníš svých řadu,
před sebou Naděj a Klid vzadu
ctnou duši ve zářící let,
dáš z prachu země Bohu zyět
ve serafinů sladkém pění
při nebeských harf hlaholení
ty usneš, až otevřeš vstříc
svých věčnosti jas zřítelnic!
zpět na obsah 
Další: Richard Harris Barham (Ingoldsby) (1788-1845.)