|
- Vrchlický | - Mod. básníci angl. | - |
Král Smrt byl zvláštní a starý druh,
kde sed, svit slunce se zkalil,
hnát jeho žlutý jen projel vzduch,
všem vína černého nalil.
Hurá tomu černému vínu!
A nejedna dívka našla si jej,
jíž v zraku zhas radosti svit, a
a vdovy, jichž svadlý byl obličej,
šly tmavé, spavé víno to pít.
Hurá tomu černému vínu!
Hned žák chuť ku knihám ztrácí,
svých básník snů nechá jas,
v květ svůj se krása hned vrací,
jak život svadlé růži zas -
Hurá tomu černému vínu!
I jdou, kde starý král spočívá,
on směje se, až slzí mu zrak,
jim ruku všem dá, všem nalívá
to víno, v němž smrti je mrak -
Hurá, hurá!
Hurá tomu černému vínu!
Zde zdravice je pro tehe, Mary!
zde zdravice je pro tebe!
Jsou pijáci ti tam,
jsem opět sám,
na domov myslím a na tebe, Mary!
Jsou mnohé krásou zářnější, Mary!
jsou čilejší a statnější!
Míň luznějších jest -
zář letních hvězd
mně není nad tebe slíčnější, Mary!
Tvé lásky slední vzdech jsem chyt, Mary!
Zřel v ztmělý oka tvého svit,
tě volal jmenem
a větru stenem
zněl v odpověď můj vroucí cit, Mary!
Chtěj věrně vždycky pro mne plát, Mary!
Při tobě budu věrně stát
a v slunce sklon
v můj slední skon
při tobě budu věčně spát - Mary!
Jsem zrozen, směju se, pláči.
miluji, hynu, umírám,
co smích, co slza, oko jež smáčí,
nač žíti a mříti mám?
Co hluboký taj ten značí,
ach, nevím sám!
Nač fialka z jara jen zkvítá,
již nikdo nezřel, se ptám?
Nač v mládí srdcem ples kmitá,
jenž záhy prchá - víš kam?
Proč vzplát je mysl mé hbitá
pro vše, co brzy to tam?
My v práci, v boji a chvatě
trud, zápas, shon a klam
a s resignací a v ztrátě
a zítra smrt kyne nám.
Ó žití, zda duch v tom jen zná tě:
Trpím a umírám?
Další: