|
- Vrchlický | - Mod. básníci angl. | - |
Tak po druhu jde druh,
kdo neztratil kdy druha?
Kde srdcí pevný kruh,
kde pro vždy vazba tuhá?
By vším nám být měl tento svět?
Smrt s žitím jedno moře běd.
Za vírem časů kdes
za tímto dolem smrti,
kde nemá toto žití mez
jak dech, jejž zhouba zdrtí,
kde ohněm, jenž vzplá v jeden kmit,
by zhasnul v ráz, kde vzplanul cit?
Jeť říš nad mořem hvězd,
kde není rozloučení,
tam věčnost lásky jest
všem dobrým, v smrti snění
unáší mysl věřící
v ty šťastné sféry zářící.
Tak hvězda za hvězdou
se ztrácí jak sbor druhů,
až zmizí vše, leč výše mhou
den blyskne v nebes luhu;
však v nic sbor hvězdný nesplývá,
jej nebes zář jen ukrývá.
Trysk nocí žití bouřlivou
jak chvějná, severní zář mhou,
však po letech se z dáli chví
jak pevná hvězda polární.
Další: