Jel chudej hospodář hakovať bez snídaně a vzal si sebou z domu krajic chleba. Vobrátil hakoviště, chleba složil pod keř a přikryl kazajkou. Kůň se unavil, a hospodář vyhladověl. Zarazil hak, vypřáh koně, pustil pást a šel ke kazajce vobědovať. Zvih kazajku, krajic pryč. Hledal, hledal, votočil kazajku, vyklepal - krajic nihde. Divil se. Diuná věc! Žánnýho neviďal, a přeci ho někdo vzal. Ale to čértiček, co hospodař hakoval. Krajic ukrad a sed si za keř, poslechnouť, jak hospodář bude klejť a jeho čerta volať. Hospodář si postesk. "No. ale", prej, "hladem neumřu; nejspiš ten do vzal, to potřeboval. Zdráu ho užil!"
Šel ke studánce, napil se vody, vodpočal, chytil koně, zapřáh a dal se zas do šramoceni. Čértička hnětlo, že nesved člověka k říchu, vrátil se do pekla k vérchnímu čértoj a vypravil, jak hospodáři krajic ukrad, ale jak von místo klení zdravi přál. Nejvyšší ďábel měl zlost, "Že hospodář v tý věci tě přemoh, sám seš vinen, nedoveds, mně se zdá, dobře narafičit. Bude mercha, jesli selláci a za níma báby takhle si zvyknou: žánnej záslužek miť nebudem. To se nemůže tak nechať! Táhni, vodsluž si hospodářů krajíc. Jestli do třech let nad hospodářem nezvítězíš, vykoupu tě ve svěcený vodě."
Čértiček se lek svěcený vody, leťal na zem, přemejšlel, jak svou chybu napraviť. Zkoumal, zkoumal, až vykoumal. Uďál se dobrým člověkem a šel chudýmu hospodáři za čeledína. Poradil mu na suchý leto sejt vobili na bahně. Jinejm všechno sluncem shořalo, ale chudýmu hospodáři vyrostlo vobili hustý, vysoký, klasnatý, hrubozerný. Vobživil se do novýho, a ještě mu mnoho zbylo. Napřezrok čeledin čeledin vyradil hospodáři sejt na kopcích. Nastalo leto deštivý. Lidem vobili lehlo, schnilo a zerno nenalilo, ale hospodáři na verších vobili ukrutny vyrostlo. Přebylo mu eště víc. Ani neví, co s ním počíť.
Tu čeledin naučil hospodáře vobili rozemílať, kvasiť a kořauku páliť. Hospodář napálil kořauky; začal sám piť i jinejm dávať. Čértiček přisel k verchnímu a chlubil se, že krajic vodsloužil.
Verchni se šel poďvať.
Přišel k hospodáři, kouká - ten sezval boháče, kořaukou je častuje. Hospodyně ji hostům roznáší. Jak začala vobcházet dokola, kobertla vo stůl, rozlíla sklenčku: Hospodář se dožral, uškrouk se na ženu: "Heď! důro čertova, cák je to špina?! Proč pak šamto pajdavá, takový dobrý řízeni po zemi plandáš?"
Čértiček šťouch velitele liktem "Všimni si" prej, "jak teďka krajice nelituje!" Hospodář vypeskoval ženu, sám se dal do vobsluhováni. Přišel z práce chudej člověk nepozvanej, dal pozdraveni, kouká: lidi kořauku pijou, dostal, udřenej, taky chuť na kapku. Seďal, seďal, poutal slinu - hospodář mu nepřines, jen pro sebe zabručal: "Hdák může pro vás všechny kořauky nachystať!"
Líbilo se to verchnímu čértu. Ale čértiček se chlubí: "Počkej, co eeště bude!" Bohatí selláci si zaudali, i hospodář vypil; začali si vespolek lahodiť, jeden druhýho velebiť a oulisný daremnosti mluviť. Nejvyšší poslouchal, poslouchal, dal pochvalu i za to. "Když po tom pití takový lišky budou, a tak še vošulívať začnou, dostanou se nam všichni do rukouch."
"Čkej", poudá čértiček, "co sse bude diť eště, až po druhý sklenčce voblíznou. Tejdě jako lišky se chtěj přelichotiť, ale poďváš se, hned jako steklí velci budou." Selláci vobrátili po druhý sklenčce, začali řečiť tůze na hlas a nekřátouně. Místo oulisnejch řečí dali se do klení, zípali na sebe, chytili se za pačesy, rozškrábali si nosy. Taky hospodář vplet se do pranice, i jeho ztřískali.
Verchní čért si to pozoroval a polibovával. "Tóle", prej, "je znamenitý!"
Ale čértiček poudá: "Počkej, eště to bude jinačejší, jen co vyklůtnou třetí. Tejdě se rozteklili jako velci, ale za chvíli, až hoděj do sebe třetí, hned učiněný svině budou.!"
Selláci zváhli třetí. Zduchovali se na machotinu. Ňuhňaj, řvou, sami nevědí co, ani druhý neposlouchaj. Rozcházeli se, tu po jennom, dvouch, po třech, a všichni váleli se po ulicích. Hospodář vyšel hosty vyprovodiť, upad nosem do louže, celej se zamazal, leží jako prase, chrochtá. Ještě více zalíbilo se to verchnímu.
"No", prej, "hezký pití vymyslils, krajic vodsloužil. Pověz mně, jaks tenhle nápoj pořídil. Beztoho né jináč, než žes natočil tam nejdřiu liščí kerve. Po ní sellák jako liška schytral. Potom velčí: po tý zuřil jako velk; a na konec nalils krve vepřový, a tu prasetem se stal.
"Né", vysvětluje čértiček, "tak sem to neuďál. Já mu všeho všudy spůsobil, že vobili nad potřebu sklidil. Vona - ta zvířecí kreu, pořád v něm se derží, ale neoučinkuje, pokad vobili, jen co je potřá, se rodí. Tenkrát ani posledního krajičku nelitoval, ale jak začalo vobili přebejvať, hned začal šňorkovať, jak by si potěšeni popřál. Tak jsem ho naučil potěšeni - kořauku piť. Ale jak začal z Bóžiho daru kořauku páliť pro svý potěšeni, rozbrunčila se v něm liščí, velčí i prasečí kreu. Tejdě jen když bude kořauku piť, dycky zvířetem vostane."
Pochválil verchní čértička, prominul mu ten krajic a do svý rady ho povýšil.
Uškrouknouť se | utrhnouti se na koho |
vošuliť | oklamati (s úlisností) |
nekřátouně | hrubě |
zípnout | zařvati na někoho |
ňuhňať | huhňati |
šňorkovať | zpytovati, pokoušeti se o co |
rozbrunčiť se | vzpouřiti se. |