KAPITOLA VIII
Jan Hus a Jeroným Pražský, s jinými některými mučedlníky
- Léta 1391, nějaký Jan Milheim, měštěnín pražský, vystavěl kostel
dosti veliký k tomu cíli, aby v něm slovo Boží bylo kázáno, a ten
kaplou betlemskou nazval i akademii
dedikoval. Do kteréhož první kazatel uveden byl M. Štěpán z Kolína;
a když ten v létě 1402. umřel, dán na jeho místo M. Jan Hus,
profesor akademie, muž pobožný a velmi horlivý.
- Ten vida, jak lidé všelikého stavu a řádu jsou rozpustilí a žádný
povinností svých nevykonává, počna od krále a biskupa až do pánů,
měšťanů i kněžstva, toliko lakomství, pýchy, ožralství, rozkoší a
všeho, což nejhoršího jest, následují, dostav takové jako z nebe
podané příhodnosti, zjevné ty hříchy zjevně kárati počal. A pokud
proti světským horlil, potud od duchovních za velikého muže jmín
byl, jako ten, z jehož úst sám Duch svatý mluvil. Než jakž i na ně
hřímati počal, hned v myslech proměněni jsou, že se vztekl, že ďáblem
posedlý jest, o něm rozhlašovali.
- Píše se, že nejprvé někteří z předních pánů proti tomu před králem
Václavem (kteréhož papež, že jeho bully v Čechách nevykonal a kacíře
proti jeho vůli trpěl, knížatům německým jako lenivého a říši
neužitečného zošklivil a v historiích o málo že dobré pověsti
nezbavil) žalobu vedli a prosili, aby mu taková bouřlivá kázání
zapověděna byla. Ale arcibiskup Volbram tomu odepřel, mluvě, že Hus k
tomu, aby pravdu mluvil bez přijímání osob, při svém svěcení
přísahou se zavázal.
- A když po roce tentýž Hus, jak duchovní jsou lakomí, rozkošní,
svatokrádcové, mnohem ještě ostřeji na kázáních mluvil, a arcibiskup
od krále podobně téhož, jako před tím úřední páni žádal, odpověděl
král, že to býti nemůže nebo že Hus k tomu, aby pravdu mluvil bez
přijímání osob, přísahou se zavázal. Tak se Pánu Bohu líbilo, jejich
proti muži svatému a budoucí své nádobě usilování rozptýliti.
- Navrátil se téhož roku (1400.) z Anglie Jeroným Pražský a přinesl s
sebou knihy Viklefovy, kteréž mnohým do rukou se dostaly, a mnozí
rozličné soudy o nich vydávali. Někteří chválili, z nichž obzvláště
byl M. Jan Hus; jiní haněli a potupovali, zvláště akademici,
kteříž, jak výše psáno, z rozličných národů tam shromážděni byli.
-
Léta 1404. dva Angličané, sv. theologie bakaláři, nějaký Jakub a
Konrád Kanterburský do Prahy přišli a v knihy akademické se vepsati
dali; ihned zjevně o přednosti papežské a k tomu podobných věcech
hádati se počali, ale jim to brzo obecnou zápovědí přetrženo. Oni
tedy, aby co lidem nebylo
volno, bylo volno stěnám, dali na síni toho domu, kdež hospodu
měli (s povolením hospodářovým) vymalovati na jedné straně historii,
jak Pán Kristus k mučení svému jel do Jeruzaléma, s naproti tomu,
jak papež s dvorem svým a s kardinály jezditi obyčej má. Kteréhož
malování když M. Jan Hus na kázáních často dotýkal, že tu, jak
Kristus a papež sobě podobni jsou, viděti, lidé k spatření toho
houfně tam běhali.
- Léta 1408. 24. května byli od 40 mistrů a velikého počtu bakalářů
artikulové Viklefovi opět examinováni i potupeni; zapovědíno
také pod poctivostí, aby se žádný učiti jich neopovážil. Jan Hus
vida, jak akademici Němci stranu papežskou snažně obhajují, za
slušné usoudil k odvrácení takové jejich drzosti něco před sebe
vzíti. Protož před velikým počtem obojího národu v koleji císaře
Karla měl o tom promluvení, že Čechům jakožto domácím náleží míti
více hlasů než Němcům cizozemcům; neb ačkoli císař Karel s
počátku akademie cizozemcům, kdyby se oč raditi bylo, tří hlasů
povolil, Čechům čtvrtého; to však že tehdáž bylo pro malý počet
Čechů, kteří sa v umění literním cvičili. Potom týž Karel že mínění
své v posledním listu svém císařském, zlatou bullí stvrzeném, dosti
vysvětlil, že učení pražské na spůsob učení pařížského vysazuje.
Již pak, že známo jest, že ve Frankreichu cizozemci toliko jeden
hlas, doma pak zrození tři hlasy mají.
- Rozhněvali se o to Němci a apelovali k Václavovi králi, což i Čechové
učinili. Král s výpovědí celý rok prodlévav, naposledy (léta 1409.
27. září) Čechům tři hlasy přisoudil. Němci za velikou hanbu to
sobě položivše, všickni se z Prahy odebrali a do Míšně se dostavše, k
vyzdvižení v Lipsku a v Erfurtě vysokých škol příčinu dali; Čechové
pak skrz hlasy M. Jana Husa za rektora akadenlie zvolili.
- Mniši tím spůsobem od krále i od vysokých škol opuštěni byvše, u
arcibiskupa Zbyňka z Hazmburku, člověka abecedáře, to zjednali, že v
létu 1410. 16. dne července knihy Jana Viklefa po druhé jsou
potupeny a na oheň odsouzeny. I spáleno (jakž
Aeneas Silvius
svědčí) kněh více než 200 pěkně sepsaných a svázaných, i zlatými
puklami ozdobených. Jsou verše od někoho z prostého lidu sepsané,
kterými toho abecedáře (nebo se teprv abecedě učil, když již
arcibiskupem učiněn byl) tak dotýká:
- Zbyněk z Hazmburku, abeceda,
Dal páliti knihy, co v nich psáno nic nevěda.
Ale Jan Hus traktát sepsal, že knihy kacířské mají čteny býti;
obzvláštní také držel disputací, zastávaje knihy Viklefovy o Trojici
svaté, kteréž též spáleny byly.
-
Léta 1411., když Jan XXIII. papež proti králi neapolitánskému
válku vedl, těm, kteří by se potřebovati dali, odpustky rozdával, a
nějaký těch frašek kramář do Prahy se dostav, je zjevně z katédry po
kostelích rozhlašoval, našli se ve třech kostelích, kteříž proti tomu
se ozvali, mluvíce, že papež, poněvadž na křesťany takové těžkosti
vymýšlí a je k válkám proti sobě rotí, antikristem býti musí. I jsou
ti tři jati a do vězení dáni: Martin Křídélko, Jan Hudec a
Stanislav Polák, švec. Za kteréž ač akademie i obec se
přimlouvala, však přece hned za horka jsou na ryňk vyvedeni a
stínáni. Což jakž se rozhlásilo, akademici přiběhli a těla jejich
vzavše s slavnou processí zpívali:
Isti sunt sancti, qui pro
testamento Dei sua corpora tradiderunt, i do kostela Betléma vnesli
a pohřbili.
- Na zejtří Jan Hus proti těm pověstným odpustkům
theses (artikule)
sepsal a aby o nich disputováno bylo, je vyvěsil i zjevně (s M.
Jeronýmem, kterýž tak statečně bludům ve škole jako Jau Hus v
kostele odpíral) jejich maraost prokázal. A když onen přece nestydatě
ty odpustky prodával, sběhši se houf studentů, naň udeřili, odpustky a
pečeti pobrali, jednoho z prostředku svého vybravše, v kurevské šaty
oblékli, na káru posadili, bulli přes rameno mu navěšeli, vůkol vozili
a vykřikovali. Nevěstka pak lid obecný lahodnými slovy i rukama k
sobě vábila, požehnání rozdávala, až potom na prostřed rynku ty
odpustky s mnohými papežskými i kněžskými psaními jsou spáleny.
- I obeslal papež Husa do Říma; kterýž když (podle rady některých pánů
i akademie) se nepostavil, tedy papež (Jan XXIII. léta 1413.
měsíce června) zapověděl v Praze mše sloužiti; a to prý proto, že tam
jest tvrdošijný přestupník Jan Hus. Tu Hus vida, že i vrchnost se
zlobí, i lid obecný proti němu rotí a všecko se bouří, ustoupil
dobrovolně z Prahy a po městech slovo Boží kázal, až do času toho, v
němž do Konstancí, aby počet z učení svého vydal, povolán a císařským
gleitem ubezpečen byl. Tam jak ho římská sběř přijala a jak s ním
nakládala, historie svědčí; jmenovitě že léta 1415. 6. dne července
M. Jan Hus, a 1416. 30. dne května M. Jeroným upáleni jsou. Viz
Martyrologia.
zpět na obsah Další: Celá Česká země potupena.