Kapitola šestá
Co Bůh k neřádům církve své říká
Hospodin Bůh náš (dí Jozue k lidu Izraelskému) jest Bůh horlivý, kterýž na
vás nepřehlídne nepravosti. Což tedy říká, že mu lid jeho tak často zbíhá z
cest jeho, to nalézáme z Písem.
- Že horlí velice (jako skrze Mojžíše dí): Pokolení převrácené a zavilé
zpronevěřilo se Hospodinu mrzkostmi svými, jakož vzdáleny býti měly od synů
jeho. Tímliž jste se odměňovati měli Hospodinu, lide bláznivý a nemoudrý?
Zdaliž on není otec tvůj, kterýžtě sobě dobyl za dědictví? (A skrze Micheáše:)
Slyšte všickni lidé napořád, pozoruj země, a což na ní jest, a nech panovník
Hospodin proti vám svědkem jest. (A skrze Amosa:) I nad tím-liž by se země
nezatřásla, což činí lid můj?
- Pamatuje, napomíná, prosí,jako skrze Mojžíše: Rozpomeň se, lide můj, že jsem
já sobě tebe. zvolil, aby byl lidem mým; pročežs pak opustil Boha, stvořitele
svého, a nevážíš sobě spasení svého? A skrz Ezechiele: Odvraťte se od cest
svých zlých. I proč máte mříti, ó lide Izrahelský? Item skrz Micheáše: Lide
můj, cožť jsem učinil, že mne popouzíš? Rozpomeň se, že jsem tě vykoupil, aby
poznal hojnou spravedlnost mou. A opět skrz Davida: Aby mne chtěl poslouchati
lid můj, a Izrahel cestami mými choditi, jistě by byl pokojný čas jeho až na
věky!
- Hrozí zuřivě, jako skrze Jeremiáše: Poněvadž to činíte, a když volám na vás,
neozýváte se, zavrhu vás od tváři své. A skrze Ezechiele: Aj, trestal jsem vás
často, ale co jsem prospěl? Protož již metly hubící přičiním. Vítr rozsíval lid
můj, vichřici žíti budou, dí skrze Ozeáše. A opět: Slyšte slovo Hospodinovo,
nebo rozepři má Hospodin s lidem svým, proto že není žádné věrnosti, ani
žádného milosrdenství, ani žádné známosti v zemi této. Pustím hněv svůj na
všecko, což v ní přebývá, životčichové i ptactvo i ryby zhynou. Vyhlazen bude
lid můj pro neumění, že opustil zákon Boha svého. Stane se jak lidu, tak kněží,
nebo vyhledávati chci cest jejich, a za skutky jejich navrátím jim. Item skrz
Amosa: Přišel konec lidu mému, již nebudu promíjeti. Učiním, že jim slunce
zajde o poledni, a uvedu na ně tmu. A proměním svátky vaše v kvílení, a zpěvy
vaše v naříkání. A pošli na ně hlad, ne hlad chleba a žízeň vody, ale slyšení
slov Hospodinových; ačkoli běhati budou, hledajíce slova mého, však nenajdou. A
skrz Jeremiáše ještě zůřivěji: Kdož by se nad tebou slitoval, Jeruzaléme? Kdož
by tě litoval? Nebo opustil's mne, dí Hospodin, a protož, aj, já vztahuji ruku
svou, abych tě zkazil; nebo jsem ustal želeje. Aj, již zkazím lid svůj, protože
se od cest svých neodvracejí. A byť i volal ke mně, neslituji se. Běda jim,
když se odvrátím od nich.
- Ještě vystřihá věrné, jako skrze Sofoniáše: Ohledejte sebe, ohledejte, ó
národe nemilý! Prvé než uložení přijde, prvé než prchlivost přijde, snad se
ukryjete v den hněvu. A skrz Jeremiáše mnohem milejšími slovy: Usmysl sobě,
Jeruzaléme, aby se od tebe neodloučila duše má, abych tě neobrátil v pustinu.
Item: Navrať se, zpurná dcerko Izrahelská, dí Hospodin, a neoboří se zuřivá
tvář má na vás, nebo já dobrotivý jsem, aniž držím hněvu na věčnost. Jen toliko
poznej nepravost svou.
- Naposledy pak, když ani prosby ani pohrůžky platné nejsou, mstí a tresce
skutečně, jako neřád rajský trestal vyhnáním všech nás do bídy a lopoty, neřády
prvního světa zaplavil potopou, Izrahelské zpurné pohubil na poušti všecky, v
zemi pak jejich několikrát prostopášnost jejich skrocoval válkami, hladem,
morem, až je naposledy i s zemí jejich vyvrátil, ostatky toliko zanechav. A i
ty do sedmdesátileté kázně do Babylona poslal, až by se naučily znáti, jak
hořká věc jest opouštěti Hospodina a neostříhati bázně jeho. Potom, když opět
nechtěli býti lidem jeho, dal je dokonce pohubiti a rozptýliti po všem světě.
Na nepobožné pak a nesvorné své křesťany posílal nejprve Nerony, Diocleciány,
Maxencie, potom Machometa a papeže a posledních teď časů Turka a Španěle. Jakož
i nynějšího našeho pohubení nic nepřivolalo, jediné hříchové naši, kteréž jsme
všickni, jedni zjevnou rozpustilostí, druzí falešnou pokrytostí provodili,
všickni, pravím, nižší i vyšší, světští i duchovní, všickni jsme byli porušili
cesty, jsouce živi příkladem světa a nenávisti větší proti sobě než ti, kteří
ven z církve jsou, provodíce. Protož roznítili jsme horlivost Boží, že se
hněval, hrozil, naposledy s námi podlé spravedlivých svých osvědčováni a
pohrůžek, něž jsme nedbali, dokud jsme nepocítili, naložil. Naložil, pravím, s
námi podlé hněvu svého tak, že s Jeremiášem dosti oplakati nemůžeme potření
dcerky lidu svého, proto že nepřátelé naši učiněni byli hlavou nad námi,
odpůrcům našim dobře se zvedlo. Padali jsme od ruky nepřátel, a nebyl, kdo by
retoval, protivníci dívajíce se, posmívali se pádu našemu. Jho jako tuze
spletené houžve dal byl Bůh na hrdlo naše, řetěz ocelivý nás stížil. Krmil nás
hořkostí a napájel pelyňkem. Tvář hněvivá Hospodinova rozptýlila nás byla,
ukrutníkům v moc dal nás, kteříž ani kněží nešanovali, ani starcům milosti
nečinili, kteříž kroky naše šlakovali, že jsme po ulicích svých choditi
nemohli, nýbrž i po horách stíhali nás i na poušti zálohy strojili. Dědictví
naše bylo obráceno cizím, zboží naše přišla v moc cizozemcům. Sirotci jsme byli
v domích svých, vodu svou za peníze jsme píti musili a chléb svůj kupovati,
nýbrž na hrdle snášeli jsme protivenství, pracovali jsme, lekali jsme se,
utíkali jsme jako jeleni a neměli žádného oddechnutí. Otroci panovali nad námi,
a nebyl, kdo by vytrhl z ruky jejich. Ženám i pannám násilí činili, knížata
naše zmordována, mládence naše k žernovu (za nástroje tyranství svého) brali a
pacholata naše k nošení dříví (k napomáhání modlářství). Všecka radost naše
byla přestala, plesání naše v kvílení nám obráceno bylo, chrámy naše obrátili v
pustinu, a naplnivše řvaním křiků svých, poskvrnili všech stánků Boha živého v
zemi, tak že jsme znamení svých neviděli a proroků neslýchali. A již říkali
nepřátelé naši: Vyhubme je na pořád. A protož veliké jest milosrdenství
Hospodinovo, že jsme dokonce nevyhynuli; nepřestávají zajisté slitování jeho,
ale nová jsou každého jitra.
Protož již, ó Hospodine, obratiž nás k sobě, a budemeť obráceni! Obnov dny
naše, jakž byly za starodávna. Nebo zdaliž všelijak zavržeš nás, a hněvati se
budeš na nás tak velice?
zpět na obsah Další: Co lid Boží po potrestání svém činiti má