Píseň maloruská.

Oj, vyletěl sokol z lesa na pole!
Oj, sed sobě sokol na vysoké hoře
A s hory poletěl na vysokou sosnu!
Vítr povívá,
Sosna se chýlí:
Nechyl se, sosno,
Neboť mně tak teskno!

Oj, udeřila střelka s vysokého nebe!
Kohož ona ubila? Vdoviného syna:
Nemá komu dáti
Své matičce znáti,
Aby přišla matka
Syna pochovati.

Oj, nadletěly dvě - tři žežhulky,
Vše tři sivičké,
Vše tři smutničké,
Ku mohyle bratra:

I jedna upadla u samé hlavy,
A druhá upadla u konci nohou,
A třetí upadla ku srdci mládci.

U hlavičky to sestra rodná,
U konce nožiček to jeho milenka,
A u srdečka to matka stařičká.

Kde matka pláče - krvavá řeka;
Kde pláče sestra - slzný pramen;
Kde pláče milenka - suchá stezka:

Neboť matka pláče - od roku k roku,
A sestra pláče, jak si zpomene . . .
Kdy milenka pláče, o jiném juž myslí.

zpět na obsah Další: Píseň litevská.