Česká čítanka - Kalina - Spisy - Copyright-

Přástevnice.

Do vísky v čas večerní lesní stezkou
    Tré panen vždy na přástky přichodí,
Bělí odíny jsouce, s mládí veskou
    Tu kratochvíli a ples provodí.
Dle nich zajisté lesk lepoty hasne
    I nejsličnějších dívek přívnady,
Volnými ruchy sunou se oudy krásné
    Pod věnci z růží vnadou Žizlady.
Kde domovem jsou, darmo se kdo táže,
    Jich původ nikdo ti nezvěstuje;
Co dávním hostům lásku vše jim káže,
    Tři lesní sestry je vůbec jmenuje.
Ony se ke všem rovně vlídně mají,
    K nikomu nelnou přízní vřelejší,
Pozemské lásce cizí být se zdají,
    Dadouce dary ducha světější.
Vždy nové písně s sebou přinášejí
    I krásných bájí skladné výtvory,
Nejlepší hry znají, vůdkyně v reji,
    Mistryně zábav, mravu pravzory;
A v rukou jenom jim hrajou vřeténka,
    Kužele stuhami okrášleny - - -
Tak stejná téměř vlákna nit a tenká
    Neline z rukou žádné přadleny.
Ale jakmile jedenáctá bije,
    Vše rázem vstanou, kužele odklidí,
A marné nejvroucnější prošení je,
    By chvilku dlely v kole žezvých lidí.
To všichni těžce nesou, zvlášť jonáci,
    Co v nevadlé jich se kráse kochají:
A žádný v také teskno se nekácí
    Jak Jaroš, an tak časně prchají.
Zrak nořívá on v jich půvabů kvítí,
    Rtů výmluvných s rozkoší ssaje slast,
Jen na večery čítá doby žití;
    Jak s duší loučit se - odchodu strast.
I vnukne lest mu cit promyslné lásky,
    Jak by se déle besedou kojil:
O celou hodinu oklamat krásky,
    Na věži zpátky časy nastrojil.
Ba rád by na vždy nad radostmi svými -
    By možná bylo - stavil času let,
A hradami i meči plamennými
    Zahájil vonný ráje svého květ.
Za důvěrného hovoru i spíle
    Zpěvem při kolovrátků vrčení
Rychleji, než kdy minou roučí chvíle,
    Nikdo nevšímá doby prodlení.
Tu jedenáctou šálivý zvon věstí,
    V nepokoji povstanou sestřice,
Svinují přízi; v loučení se pěstí
    A rychlou stopou mizí z vesnice. - -
Tlupa sekáčův kosit lesní luhy
    Po břehu ráno kráčí za šera;
Aj, vodní pláň tři krvavé brotí pruhy -
    Úpěním žalným zní hloub jezera. -
A od té doby krásné lesní děvy
    Do vsi na přástvu nepřichodí víc,
Nenesou více nové báje, zpěvy,
    Korunou byvše v kole krasavic.
I dřevní písně jich jen touhu budí,
    An byly druhdy heslem radosti,
Jich zvuk zanítí hoře žáry v hrudi,
    Plní Jaroši srdce žalostí.
Co jej lakota blaha pozbavila,
    Nyje mu srdce, vadne sličná pleť,
A nežli Luna běh svůj dokončila,
    Padá jonák Moraně za oběť.

zpět na obsah - Další: Hadrnice.