- Kalina | - Spisy | - Copyright | - |
(Baláda.)
Ze vsi táhne synkův družina,
Švární jonáci, výbor osady,
Mnohá pláče truchlá dívčina,
Nenadálať se losu prorady;
Matek je sleduje v dál požehnání,
Mnohý otec s výkupem
Kráčí s bodrým zástupem.
A hudců hrání až na rozhraní,
Až tam ku hrázi
Je doprovází.
"Hoj, vy páni muzikáři,
Co jste nám do kola hrávali,
Naše srdce obradovali,
V strastili nastalé
Chcete nám uskrovnit
Oslady bývalé?
Nelze bez vás jít!
Nuže, dál nás provázejte
A veselé písně hrejte,
Až se u rozkošném máji,
České hory zazelenají.
Nestarejte se o placení,
Dobře jsou měšce naplněni;
Pojďte až do města s námi,
A událi vám se zas
Nazpátky dovesti nás,
Dvojnásob nahradí mámy."
Táhne tlupa synkův po dráze,
Táhne k odvodu
Ve valném pochodu
Ku Praze
V ústech šprým a hluk a třesk,
Za čapkou kvítí, v srdci stesk.
Výskají jonáci, skáčou,
Hudba hraje, kapsy zvoní,
A vojanské znějí zpěvy. -
Matky doma syny pláčou;
V pusté jizbě slzy roní
Osiřelé smutné děvy.
Juž tlupa městskou branou se snuje,
Dle hudby spádu si vykračuje,
Ulicemi vříská;
Z dáli na ně výská
Hromada mladíkův,
Losu oučastníkův.
Slyší to valné hlaholení
Důstojníci shromáždění,
Před jichžto zrakem se síla tetelí,
Jichž výrok mnohé srdce rozželí,
Oknem hledí, - žas je proniká:
"Aj jaká to krásná muzika!
Takou ledva ve svém vojsku máme!
Ha to jdou k odvodu
U hudby průvodu;
Nech vejdou do dvora, ať je známe,
Hudebníci i mladíci!" -
Lidé pilně v okna hledí,
Trnou strachy rodáci bledí. -
Vrací se druh po druhu;
Všichni vojny sproštěni,
Rodu a práci vráceni,
A přece smutní! - jakou túhu
Srdce bodrých jonáků zavírá,
Že i svobody pocit umírá? - -
Želí, že pozbyli hudebníků,
Jenž by je domů provodili
A jejich mysl veselili;
Vrací se sami domů, naříkajíce:
"Kdož nám o pouti a při hrách,
Kdož o posvícení a zásevkách
Zahraje tak libě? - ach vás není více!"
Ba ne více - oni napotom
Budou hrát Jarvitovu jenom;
Budou hrát v železné reje,
Kde se půda krví kropívá
A životem vlastním platívá;
O zásevkách, kde tělo se seje,
O posvícení, kde havrani
Kvasí a jiní hosté nezvaní;
Zahrajou v kolo, kde mnohý z hasačův
Umdlen v syrou zemi padne,
Krása s jarou silou zvadne,
Pokosena krutých od mečův.
Až konečně Morana i je
V klín svůj pojme a rouškou zakryje,
Již uspajíc je ve tvrdý sen,
Z něhož je zbudí anděla trouba jen.
zpět na obsah Další: Ironie lásky.