- Kalina | - Spisy | - Copyright | - |
(Národní baláda)
Co to v Cerekvi vyzvání?
Hodinkuli či klekání?
Toť umíráčku mutný hlas,
Bože, věřící duši spas!
I v hlučnou krčmu zvonek zní;
I hned hasot utichne v ní.
"No hrajte přece!" syn volá,
"Dobrý koláč vám táta dá!"
Hudba zněla, syn otci lál:
"Bohdejž mu v hrdle hudec hrál!"
A jak dohráno, řkou synu:
"Skonalť otec v tu hodinu."
"Takéli kšaft dělal?" "Dělal."
"Ajta tatík juž za své vzal!
Hej, hudci! hrajte, hrajte jen!
Nepůjdem domů, až bude den!"
I přijde den druhý, třetí:
Toť otcův kšaft rozpečetí.
Jonák domův se navrátí
A na bratry se rozkatí:
"Kde podíl můj dle otcovy
Konečné vůle? já co vy
Syn a pořádný dědic jsem.
Podílu mého dejte sem!"
"Toť otcův kšaft, hleď odkaz tvůj!"
""Poroučím ti, sprav život svůj!
Dosts, marnotratný! rozmrhal,
Mně pásmo života strhal.""
To slyše - v komoru běží,
Kde v rakvi již tatík leží.
Z očí mu jiskří lítý hněv,
Zlolajce tříská na rakev:
"Tisíc hromů tě probudiž!
Vstaň a cos napsal, opraviž!
Tu, šelmo! za stůl se posaď
A piš a nehni se mi ztad!"
Na ten pozev praská rakev;
Ruka padá - noha padá -
A syn bledou hrůzou strne,
An mrtvý vzhůru povstane!
V rubáši sedl na lavici,
Vzal péro v svadlou pravici,
Vytřeští zrak, aniž dýše,
A píše, ale což píše? -
""Běda, běda! kdož otce klne,
To oko havran vykline!
Kdo šedin otce neštědí,
Onť království neobdědí!""
To vidět - číst - a v zoufání -
A pryč ho zlý host pohání.
Kde pak poděl se? - Tam bledá
Ruka z rybníka vyhlédá!
Čelední jdou a ustrnou!
Otec sedí - otec hledí -
Jak přimrazen jsa k lavici,
A péro drží v pravici.
Tu bába hned přivolána,
Všelikerá co kouzla zná,
I stříly zažehnávati
Jme se ducha zaklínati.
"Siré oči! pod obočí!
Siné oudy! boží soudy -
Zaklínám vás, po první ráz,
Po třetí ráz, boží příkaz!"
"Siré oči zamkněte se!
Siné oudy pomkněte se!
Pokoj ti, nebohý duchu!
Jdi a nechoď víc! chuchuchu!"
Zažehnáno, zaříkáno,
Otec sedí, otec hledí,
Jak přimrazen jsa k lavici,
Ni rady s ním, ni spomoci.
Když od báby neprospělo,
Tu k popovi se běželo,
On pop kropí, zažehnává,
Modlí se žalm, zaříkává.
Zaříkáno, zažehnáno,
Otec sedí - otec hledí,
Jak přimrazen jsa k lavici,
Ni rady s ním, ni spomoci.
Jdou pro vrchního pro popa,
Byť on jim spomohl od trupa:
Ten zaklíná, skropiv jizbu,
Žehná ho, říká modlitbu.
Zažehnáno, zaklínáno,
Otec sedí - otec hledí,
Jak přimrazen jsa k lavici,
Ni rady s ním, ni spomoci.
Až dítko se přibatolí,
"Pote, dedečku," hlaholí,
"Pote dadat!" a outlinkou
Chopí ho mile ručinkou.
Aj div divoucí! z lavice
Otec se zdvíhá; pravice
Požehná vnoučka milého,
Až věčný sen obejde ho.
A tak, co nelze žádnému,
Možná robátku malému!
Co zdíla nepravost syna,
Spravila dětská nevina.
zpět na obsah Další: Novoroční noc.