- Zíbrt (ed.) | - Doktor Faustus | - |
Když čas doktorovi Faustovi vyměřený, jako čtyrmecítma let vyšel, tu právě dne jednoho před tím duch jeho se jemu ukázal, a zápis mu zase navrátil, s tím doložením, že druhou noc k němu přijde, a jeho s tělem i s duší vezme, tím aby jist byl. D. Faustus slyše to, dal se opěty na nové ale neplatné pokání, naříkal s pláčem celou noc, v kterouž zase duch jeho k němu přišel a jeho těšil těmito slovy: Milý Fauste, buď dobré mysli, ačkoliv nyničko život svůj ztratíš, však ještě dlúhý odklad k soudu a orteli tvému máš, a vždy naposledy umříti musíš, byť pak krásně několik set let živ byl, rovně jako i Turci, židé i jiní císařové, králové a potentátové pohanští zemříti, a v podobném zatracení trvati musejí, však ještě nevíš, jaké na tebe muky uloženy budou, buď srdnatý a zmužilý a nezouffej sobě, nebť ďábel připověděl, že tobě tělo a duši ocelovanou, též menší trápení nežli jiným zatracencům dáti chce. Takovými lahodnými řečmi duch zlý doktora Fausta, ač troštoval, ale ffalešně, zle a proti písmu svatému. A v tom vidouc, že již jináče býti nemůže, než aby zápis svůj vyvadil, a přiřčení svému, krví svou vlastní utvrzenému, zadost učinil. A tak tedy téhož dne, když mu duch o svém přijetí pro něho, oznámil, k tovaryšům svým věrným, mistrům, bakalářům a jiným studentům, kteříž ho často před tím navštěvovali, došel a jich prosil, aby s ním do vsi Rinlichu, půl míle od Wittmberka ležící, na procházku šli, a s ním tak poobědvali, ktéříž k žádosti jeho tak učiniti připověděli. Když pak tam přišli, měli sobě od hospodáře též vsi od mnohýeh rozkošných jídel a krmí, též i od vín výborných v dostatku přednešeno a předloženo, že všeho dobrého dosti majíce, velice se rozveselili, a Faustus s nimi, ale však ne z srdce, než z plic toliko a na vočistu, prosíc jich všechněch podlé toho, poněvadž s ním jsou obědvali, aby mu to k vůli ještě naposledy učinili, a také s ním i večeřeli, a přes noc při něm zůstali, že jim cos pilného a důležitého oznámiti chce. Což jsou též učinili a s ním večeřeli. Když pak po šlafftruňku bylo, zaplatil D. Faustus tomu hospodáři, a v tom studentův žádal, aby s ním do jiné světnioe šli, k té věci pilné, (jakž dotčeno) oznámení. A když se tak od nich stalo, počal doktor Faustus k nim mluviti takto: