|
- Zíbrt (ed.) | - Doktor Faustus | - |
Doktorovi Faustovi když se již žalostivá hodina smrti jeho přibližovala, a toliko za jeden měsíc ještě lhůtu měl, v kterýmž dvadcátý čtvrtý poslední rok, do kteréhož se ďáblu s tělem i s duší, jakž napřed oznámeno, zapsal, vycházel, tu teprva ubohý člověk skrocené mysli býti a na sebe smrti zarmoucené, rovně jako mordýř a loupežník odsouzený popravy své očekával, stejskal sobě, plakal, a vždycky sám s sebou mluvil, lomil rukami, naříkal a lamentoval, schřadl všecken, a řídko říkaje již nikdá se žádnému neokázal, ani ducha svého také déle při sobě trpěti a viděti nechtěl.
zpět na obsah 
Další: Kterak doktor Faustus naříkal a lamentoval nad tím, jsa zdráv a mladej, že umříti musí.