- Zíbrt (ed.) | - Doktor Faustus | - |
Měsíce prasince, když o vánocích mnozí stavu rytířského a vládyckého do Wittmberka s manželkami, dcerami, a jiným fraucimorem svým přijeli, chtíce syny své, kteréž jsou tu na učení měli, navštíviti, s kterýmižto doktor Faustus dobrou známost měl, i také od nich jsouce k nim častokráte zván, mnohá dobrodiní přijímal. I aby jim proti tomu zase nějakou vděčnost ukázal, pozval některé přátely své známé do domu svého k svačině, a to toho dne, v kterýž veliký sníh byl spadl, i nasvačivše se, vstal D. Faustus a vedl je do zahrady své na divadlo velmi pěkné a rozkošné a to takové: že v též zahradě žádná zima ani sníh, než léto teplé, a veselý májový čas a větříček, též tráva zelená, byliny, všelijaké křoví vinný, s hrozny vína všelikterakého, tolikéž i růže červené, bílé, žluté i tělné barvy, a jiné mnoho rozličné kvítí vonné, ku podivení všem těm, kteříž od něho pozváni byli, se spatřovalo.
zpět na obsah Další: Kterak doktor Faustus s velikým vojskem proti pánu tomu, kterémuž při dvoře císařském rohy jelení na hlavě udělal, v létu zápisu svého devatenáctém, vytáhl.