|
- Zíbrt (ed.) | - Doktor Faustus | - |
Doktor Faustus vzav zase odpuštění ode dvora císařského, při němž jemu všelijaká ctitedlnost prokázána byla, a mnohým darem od císaře Karla Pátého, i jiných pánův a dvořeninův jeho nadaným, pryč se odebral, a odjev nemálo, jako půl druhé míle od města, spatřil v jednom lese sedm koňův jízdných od toho rytíře, kterémuž doktor Faustus rohy jelení k hlavě při dvoře císařském přilepil, s lidmi v témž lese zanechaných, jenž se s ručnicemi a s přiložitými kohoutky úprkem na D. Fausta valili. Ale věda D. Faustus dobře, proč se a z jaké příčiny to děje, povyhnul na stranu do nějakého háječku, a v něm vskok se zhotoviv, proti nim vytáhl, kteréhož když rytíř uzře domníval se, že všecken hájek lidu zbrojného naplněn jest a proti němu se valí, dal s v utíkání, tou nadějí, že bude moci utéci. Ale v naději zmejlen, upadl v jich moc, a vida nezbytí, prosil doktora Fausta za milost, která jemu také od něho i prokázána jest, však pro všetečnost D. Faustus témuž rytíři a jeho vojákům jízdným čáry svými, mimo předešlé rohy, kozlové na čelích jich, koňům pak kravské rohy spotvořil, kteréž místo pokuty přes celý měsíc na sobě nositi musili.
zpět na obsah 
Další: Kterak doktor Faustus jednomu sedláku vůz sena s vozem i s koňmi nad podivení sežral.