Kterak doktor Faustus sám kompanii své oběd připravil.

Když doktor Faustus z Prahy se domův navrátil, a od Jich milosti pánův rakúských, i jiných knížat a hrabat, kteříž při dvoře Jeho milosti císařském tehdáž byli, mnoho poctivých darův jemu madaných s sebou přivelebil, vzpomenuv na své dobré tovaryše a kvasitele, kteříž ho z Prahy do hospody v Erffurtě v Enkeru řečené, na hody povolali, líbilo mu se velmi dobře tovaryšstvo, a kratochvilné posedění i obcování jich. I protož, aby se s těmi, kterýchž ještě prvé dobře neznal, tím lépeji seznámiti, a k nim jakouž takúž vděčnost zase prokazovati mohl, pozval jich všech zase k obědu do lozumentu svého, jenž nedaleko od veliké kolleje v Erffurtě, blíž kostela svatého Michala měl, tu oni všickni se vší volností a ochotností k němu se najíti dali, ne pro nějaká jídla a pití, ale aby od něho opět nějaké kudrlinky a kouzla provozovati viděli. Jakož pak se stalo: Nebo přišedše k němu, kuchyni u něho studenou našli, a ohně ani kouření, též ani jídel a nápojův žádných nespatřili. Však nedavše toho na sobě znáti, veselé a dobré mysli byli, smejšlejíce, že hospodář jich, doktor Faustus, dobře věděti bude, kterak a čím hosti své poctíti. Když se pak již všickni sešli, žádal jich, aby malou chvilku posečkali, a sobě nestejskali, že hned stůl hotoviti a dávati poručí, a v tom vyňav nůž, tloukl jím na stůl, k čemuž hned se najíti jeden sluha do světnice, jakoby Fausta služebník byl, s touto řečí: Pane, co kážete? Ptal se ho Faustus: jak rychlý jsi? Odpověděl, jako šíp. Řekl Faustus: to nic, nemůžeš mi v tom po mé vůli posloužiti, odbeř se zase tam, odkuds přišel. Po malé chvíli po druhé týmž nožem na stůl udeřil, v tom jiný holomek před ním se postavil, ptaje se; jakáby jeho žádost byla? K němu vetce Faustus: Jak rychlý jsi? Odpověděl: Jako vítr. Nu to jest nětco, řekl jemu doktor Faustus, ale však ani ty mi v této mé nynější důležité potřebě posloužiti nemůžeš, beř se zase odkuds přišel. Potom po třetí na týž stůl nožem udeřiv, tu již třetí služebník eho vygabroval se velmi kysele a zakrněle hledě s tou otázkou: co mi chceš? Odpovídaje Faustus ptal se: Pověz mi prvé, jak rychlý jsi? a potom uslyšíš, co budeš míti činiti. I ozval se: Jsem tak rychlý jako myšlení lidská. To dobře, dí Faustus, ty mi budeš moci prospěti, a vstav bral se s ním z světnice, s tím poručením, jakáby jídla a nápoje přinésti měl, jímž by hosti své na schválení jednoho každého skutečně vyctíti a vyštrejchovati mohl, a po vyřízení toho, všel zase k hostem svým, majíc je k tomu, aby se umejvali, a za stůl se posadili. Což když se stalo, tu ihned jistý ten holomek jeho nejrychlejší, zase se navrátiv, přinesl spolu s dvěma tovaryši svými devatery krmě, na devíti mísách, po svrchu jinými mísami, jakž při dvoře za obyčej jest, přikrytých a každý z nich po třech mísách anebo krmích nesouce, postavili je všecky na stůl. Na kterýchžto mísách výborné krmě byly, jako od zvěřiny, ptactva, ryb; paštékův, i jiných rozličných zvířat, znamenitě a velmi nákladně přistrojených. A těch takových krmí a jídel po čtyrykráte po devíti mísách přinešených počítajíc, učinilo v jedné summě třidceti šest krmí kromě cukru, konffektův, koláčův, jablek, hrušek, a jiného ovotce, kteréž také naposledy na stůl vše přinešeno a postaveno bylo. Co se pak kofflíků, konvic a sklenic tkne, ty všecky prázdné k stolu Faustus přinésti rozkázal, a když který z hostí jakéhokoliv nápoje píti chtěl, tu Faustus vezma kofflík, konvici neb sklenici, za okno postavil, kterážto ihned pojednou, a jako okamžení týmž nápojem naplněná byla, a to tak čerstvé jakoby to teprva natočeno a ze sklepu přinešeno bylo. Při kterémžto kvasu měli také všelijaká instrumenta a hudby, na kteréžto jeden z služebníků Faustových tak dokonale a dvorně i mistrovsky hrál, že žádný jak živ dokonalejšího mistra a varhaníka nad něho neslyšel ani neviděl, k tomu také mnohá a rozličná instrumenta a hudby, jako loutny, pozitiffy, flétny, harffy, cinky, pozouny, v jedno uvesti, a sám na ně podlé jednékaždé hudby, zvuku a vlastnosti hráti uměl. A summou všeho všudy dostatek při témž kvasu se spatřoval a ničehéhož se nedostávalo, což by k radosti a k dobré vůli nesloužilo, tak že žádný z kvasitelů Faustových nebyl, kterýžby sobě co víc požádati mohl. A tak tím kvasem celou noc strávili, až do svítání, tu potom doktor Faustus hodovníky své zase od sebe do příbytkův jich pustiv, sám sebe na chvílku spokojil.

zpět na obsah Další: Kterak doktora Fausta mnich jeden od jeho ďábelského skutku a života odvesti a obrátiti chtěl.