- Zíbrt (ed.) | - Doktor Faustus | - |
V středu první postní, studentové jakožt hosti pozvaní, opěty k doktorovi Faustovi podlé přípovědi své na masopust přišli, a s ním oupravně obědvali, spívali, skákali, a všelijaké kratochvíle provozovali. Když pak sobě z velikých a vysokých sklenic a koflíkův připíjeli, počal doktor Faustus také i své kejklzoky pro obveselení hostí svých provozovati, tak že studentové rozličnou hudbu slyšeli, však nevěděli odkudby ta byla: A jak jeden instrument přestal, hned jiný zase slyšán, jednák varhany, jednák pozitif, nyní loutna, housle, cythara a harfy, opět cynky, pozouny, fletny a summou všelijakých instrumentův hlas a zvučení slyšáno bylo. Item, též sklenice a koflíci na stole skákati počali. Potom postavil také doktor Faustus deset hrncův do prostře světnice, kteříž tolikéž počali skákati, tancovati a vespolek se potýkati, tak silně, že s všickni na drobné kusy roz2řískali a rozráželi což studentům veliký smích a chechtání z stolem jest učinilo a způsobilo. Druhé, kázal sobě přivesti z svého dvora kozla, kterého na stůl postavil a jemu píti dal, a jakž se napil, i hned přirozeně pískati počal. Třetí, kázal též i instrument k stolu přinésti, na kterýž jedna stará opice, přišedše k nim do světnice, všelijaké libé tance jest hrála. A provedše doktor Faustus před studenty svými tavé kratochvílné věci, až právě do noci, žádal jich, aby s ním večeřeli, a koliks ptákův sníti pomohli, po večeři žeby s nimi v mumraj jíti chtěl. K čemuž oni snadno povolili. I vzav tedy doktor Faustus bidlo dlouhé, vystrčil je ven, na kteréž i hned rozliční ptáci, jako skřivánci; kvíčaly a čtyry divoké kačice přiletěli, a se posadivše na něm uvázli, a maje jich doktor Faustus již drahně; jakožto vejborný ptáčník, nalapaných, vzal je z bidla toho, a podal svým studentům, aby je škubali, potom davši upeci, je s nimi jedl a vesel byl. Po jídle pak jsouce jakž náleží opilí, kázal doktor Faustus jednomu každému v bílou košili se obláčeti, což se stalo, a tak spolu v mumraj jdouce, zdálo se studentům, že hledíce jeden na druhého, jakoby hlav žádných na sobě neměli, nad čímž se sousedé ti, k nimž na masopust přišli, nemálo ulekli: Ale jakž se za stůl zasadili, hlavy své zase měli, a od každého, kdo jsou, rozeznáni býti mohli. Po chvíli opěty proměnili hlavy své a v hlavy a uši osličí, ne jináč, než jakoby to přirozené hlavy osličí byly, a tak proměňujíce se vždy jinák a jinák, v jinou a jinou formu, a to až právě do půlnoci, poty šel jedenkaždý do domu svého, a konec tomuto třetímu dni masopustnímu spaním svým učinivše, se spokojili a utišili.
zpět na obsah Další: Kterak doktor Faustus čtvrtý den masopustní s svými studenty okvasil.