- Zíbrt (ed.) | - Doktor Faustus | - |
Doktor Faustus když jednoho času byl v jednom domě hostinském, s některými přáteli svými na truňku víně, v kterémžto domě také o několik stolův sedlákův sedělo, kteřížto sedláci silňým vínem a truňkem nad míru jsouce obtížení a přemožení, byli veseli, křičeli, divně vejskali, tenořili a se přetvářeli a takový tumult mezi sebou ztropili, že jiní svého vlastního slova slyšeti nemohli. I vetce doktor Faustus k těm, jenž s nim při truňku seděli: pozorujte, poněvadž sami od sebe od toho křiku přestati nechtějí, jak já jim to hned zastavím. A když tak vždy více a více prokřikovali a tenořili, nic jinák než jako jiní vlčkové, udělal jim kouzlením svým, že všickni ústa svá dokořán otevřená měli, a jich zase ani zavříti, ani mluviti, nadto vejskati nemohli, a tak tudy mezi nimi dosti mírné utišení se stalo, a hledě jeden na druhého, otevřená ústa, nevěděli, co jak se jim to odkud stalo. Však jak z též piterny vynikli, hned také zase k řeči a k mluvení přišli, ale tu déleji zůstati sobě nevinšovali, nýbrž každý co propil, zaplatil, a do chalup svých sehnuvše hlavy se odebrali a řádu cechovního samému Faustovi popřáli.
zpět na obsah Další: Kterak doktor Faustus pět vepřů po šesti zlatých rejnských prodal.