- Zíbrt (ed.) | - Doktor Faustus | - |
Když tak doktor Faustus na dvě létě kalendáře své spisoval a vydával, ptal se ducha svého, oo má smejšleti o hvězdářství, a kterak a jakým spůsobem hvězdáři je spisují. I odpovídaje mu duch, řekl: Hvězdáři nic jistého v svých kalendářích lidem zvěstovati a oznamovati nemohou, neb jsou to věci skryté od Pána Boha, kterýchž člověk, jako my duchové, jenž v povětří a pod oblaky bydlíme, a dopušténí boží spatřujeme i poznáváme, spytovati nemůže neb my staří a skušení duchové běhu nebeského slujeme. A protož bych také tobě, pane Fauste, neboliko o povětří, ale také i o zrození a vášních každého člověka, jisté a konečné kalendáře a položení, rok od roka učiniti mohl a mohu, tak žebych tobě v ničemž jakž jsi skusil a spatřil, neselhal, a tebe nepoložil. Však jest téměř věc jistá, že ti, kteříž 500 aneb 600 let živobytím svým přečkávali, a gruntovnější toho umění hvězdářského zprávu i skušení jsou mívali, poněvadž se v tolika letech veliký počet residencí obloh nebeských aneb přestupné léto vyplnilo, a tak ani potomně budoucí věci předpovídati a o kometách oznamovati jsou mohli, ale toho mladí a neskušení hvězdáři učiniti nemohou, poněvadž dotčených let nedočkávají, nýbrž toliko kalendáře své podle zvyklosti a dobrého zdání svého dělají, spisují a zformují.