- Zíbrt (ed.) | - Doktor Faustus | - |
Co se mocnosti hvězd, které se osvicují a z nebe padají, dotýče, to nic nového není, neb se to každou noc stává. A tak když která hvězda blesk aneb oheň z sebe vypouští, to jest, netoliko znamení, aneb tříbení, (jakž my to jmenujeme) té hvězdy, když se distilluje aneb čistí, tříbení její jest černé a na poli zelené barvy. Ale aby hvězda spadnouti tady měla, to jest toliko domnění lidské. A protož byť časem nočním větší blesk aneb oheň z hvězdy dolů na zem spadl, však to není, jakž se my domníváme, hvězda. Nebo takový blesk aneb oheň, proto se tak veliký býti zdá, že hvězdy nejsou jednostejné velikosti, nýbrž některá hvězda větší, a některá zase menší. Z nichžto žádná na zem z nebe bez obzvláštního božského dopuštění nespadá, lečby Pán Bůh všemohoucí krajiny i lidi strestati a skaziti míniti ráčil, tu tehdáž taková hvězda, ješto doluov vskutku padá, oblaky nebeské prorokuje, s sebou táhne, a skrze ně veliké povodně, horka a zahubení lidem i krajinám přináší.