|
- [Dokumenty] | - Práva St. města Pražského | - Copyright | - |
Léta od narozenie Syna božieho tisícieho po třech stech desátého. Února měsiece, ten úterý před svatým Blažejem, těmito dary jest město Staré Pražské obdarováno od krále Jana, krále Českého a krále Polského a hrabie Lucemburského, a otce dobré paměti krále Karla, ciesaře Římského a krále Českého.
Najprvnější kus jest tento, že žádný Němec, kterýž by česky neuměl, nemá purgmistrem býti.
Item. Když konšelé dosedie svého roku, tehdy purgmistr nemá dáti pečeti žádnému než Králově Milosti v jeho ruku.
It. Jmá býti dvanadcte konšelóv Čechóv a šest Němcóv, kteříž by česky uměli.
It. Nemají konšelé nikdež jinde přísahy bráti než před Královú Milostí od jeho rady.
It. Nemá býti žádný dvořák konšelem, ani ten, ktož ležáky chová. Item, ižádný cizoložník nejmá býti konšelem, ani richtářem, ani žádným úředníkem.
It. Nemají konšelé k králi v poselství jezditi bez obecních přísežných, než kteříž by byli vydáni aneb voleni.
It. Nemá býti konšelem ižádný ten, ktož na draho a na šadkaufy aneb na lichvy dává.
It. Nemá býti konšelem, ktož listy na zmatky anebo pro póhony kupuje.
It. Když král chce konšely voliti, tehdy každý z starých konšeluov jmá tři napsané dáti, a z těch napsaných osmnadct jmá přísahu vzieti.
It. Nemá býti konšelem, ktož lidem za penieze přisahá, jsa vinen. A také za vraždu když přisahá, jsa vinen.
It. Kdyžby obec na konšely sáhla svú mocí, tehdy ti konšelé nemají viece súditi, ani do rady choditi, leč to na Královu Milost vznesú.
It. Nemá ižádný konšelem prvé učiněn býti, než ten, kterýž by prvé v obci tři léta přísahu jměl, a maje právo městské.
It. Ižádný konšel nemá z rady jíti, ani z města jeti bez odpuštěnie purgmistrova.
Pakli by proti tomu učinil, tehdy purgmistr jmá jej pod přísahú obeslati; a kdyžby vždy nepřišel, tehdy nemá do rady jíti, lečby purgmistra a konšeluov odprosil.
Pakli by jej purgmistr po druhé obeslav pod přísahú přikázáním všech konšeluov, a on by vždy nepřišel, tehda jmá všem pánóm oběd dáti za tu pokutu.
Pakli by toho všeho neučinil, žeby obědu nedal, ani jich odprosil, tehdy jmá jej třetie obeslati, a nepřijde-li po třetiem obeslání a tomu všemu prvniemu dosti neučinil by, tehdy viece nemá do rady choditi, dokud ta rada sedí.
It. Nemá býti konšelem ižádný než měštěnin ten, kterýž se všeho svého sbožie s městem trpí, kteréž jmá na zemi i v městě, ponuockami i všemi poplatky.
It. Nemá purgmistr jeti ani jíti z města s pečetí, než jinému konšelu dáti aneb poručiti, aby obec nebyla meškána.
It. Nemá ižádný konšelem býti ten, kterýž výše padesáti kop očitého sbožie nemá.
It. Nemá býti konšelem ižádný lazebník, ani bradieř, ani pištěc, ani hudec.
It. Konšelé, kteříž na radě sedie, nemají déle seděti nežli jeden rok. A na tom konšelství tento řád jmá býti, že ižádný konšel nejmá v krčmách na řadiech sedati. Pakli by se který konšel buďto jako dnes opil, tehdy na zajtřie nemá do rady jíti. A když ti konšelé jeden rok vysedí, tehdy mají počet učiniti obci starší.
It. Ižádný konšel nemá na obecní groš hodovati, ani kvasuov strojiti; pakli by byl nalezen v tom, jmá hrdlo ztratiti.
It. Nemají konšelé ižádného ortele řékati, než ráno na rathúze. A také, kdyžby jměli který ortel vyřknúti, nemá tu býti richtář, ani žádný posel.
It. Kdyby který konšel radu pronesl, ten jmá hrdlo ztratiti.
It. Ižádný konšel nemá s druhým v radě šeptati, ale pře pilně poslúchati, aby spravedlnosť stranám učinil.
It. Nemají konšelé ižádných pokut mezi se děliti, než což jest méně sedmi kop; a všecky pokuty, kteréž jsú výše sedmi kop, ty pokuty jmají jíti na obecná diela anebo na městská opravovánie.
It. Nemá ižádný konšel ani měštěnin své pečeti k židovskému listu přitisknúti ani přivěsiti.
It. Ižádný konšel nemá na rociech ubrmanem býti neb bývati.
It. Nemá konšel z rady vystúpiti, dokudž se pře nedokoná, kteráž jest prožalována, ani stranám co raditi pod přísahú.
It. Kdyžby se konšelé v radě svadili, a tehdy purgmistr nemá jich ruozno rozpúštěti dotud, dokudž jich nesmíří. Pakli by který konšel purgmistrem pohrzel, tehdy ten konšel nemá v radě seděti až do smířenie.
It. Dokudž konšelé na vězně ortele nevyřknú, mohú jemu milosť učiniti; pakli ortel vyřknú, nemuož již jemu žádný pomoci než mocná ruka, jakožto knieže anebo král.
It. Ižádný konšel ani písař městský nemá při kšaftu býti, kdyžby co Židóm, anebo knězi, aneb kterýmžto koli duchovním lidem bylo rozkazováno k dědicství.
It. Nemá ižádný súditi vinic ve třech mílech okolo Prahy, i vinařóv, než konšelé Staroměstští, buďto v duchovním sboží neb v světském.
It. Klíč od truhly jmá ten konšel chovati, kterýž jmá potomním purgmistrem býti.
It. Ižádný konšel nemá alafancuov bráti od stran, kteréž súdí; pakli by byl který nalezen, tehdy jmá z rady vyvržen býti.
It. Kdyžby konšel klíč ztratil od truhly, tehdy za tu vinu jmá všem konšelóm oběd dáti.
It. Nemá ižádný konšeluov ani úředníkuov tresktati, než purgmistr v radě.
It. Nemá ižádný nad člověkem odsúzeným popravy rozkazovati než purgmistr.
It. Kdyžby purgmistr ztratil pečeť, tehdy jmá dáti králi padesáte kop grošuov za jinú pečeť, a viece do rady nemá choditi. A v té nové pečeti jmá bytí některaká proměna pro výstrahu staré ztracené pečeti.
It. Purgmistr jmá rovně s konšely pracovati v ortelech i v poselstvích.
It. Purgmistr jmá najprvé kněží, hostí a sirotkuov otbývati.
It. Purgmistr nemá jinde nalezen býti nežli na rathúze anebo doma, aby pro něho lid obecní na svých potřebách nebyl meškán.
It. Každý purgmistr v svých čtyřech neděléch jmá súd učiniti, aby se pravda stala.
It. Kdyžby kněz, paní, anebo která kolivěk žena, buďto i úředník do rady přišli, purgmistr jmá jich tiem poctíti a kázati jim sednúti.
It. Purgmistr nemá bez konšelského a obecnieho vědomie města v niveč zavaditi, ani o penieze, ani o které sliby.
It. Jmá býti do roka devět súduov plných a tří posudkové: první tří súdové po Sviečkách, a druzí třie po svaté Trojici, a třetí třie po svatém Havle; a po každých třech súdiech jmá richtéř práva pomáhati a posudek jeden učiniti, aby se obci spravedlnost stala.
It. Purgmistr nemá býti déle purgmistrem nežli čtyři neděle.
It. Kdyžby purgmistr konšelóm hodinu do rady uložil, kterýž by zmeškal, jmá šest haléřóv pokuty dáti.
It. Richtář nejmá v radě sedati mezi pány, ale jmá na každý týden dvakrát súd jmieti: z jitra má jmieti súd, což pod deset kop, a druhý súd po obědě, což pod kopu méně. A ktožby vinen na tom súdě byl, jmá třetí den k němu práva pomoci.
It. Nemá ižádný v radu do obce choditi, než přísežní, kterým budú lístky dány. Pakli se bude peněz dotýkati, tehdy mají býti všickni usedlí, ale žádný domovník, ani nájemník, ani podruh.
It. Richtář jmá jmieti deset kop do roka a porybné. A za to jmá dva koně na rathúze postaviti, na kterýchžto koních mají na popravu voditi; a také mají na těch koních nevolné lidi honiti; a také pro berně, aby na nich na zájem aneb fentovat jezdili.
It. Kdyžby kto na súdě křivě přisahal, jmá jemu týlem jazyk vyvlečen býti.
It. Kdyžby richtář vzal komu základ v dluhu, tehdy jmá čtyři súdy vyvolaje, každý ve dvú nedělí, muož tepruv prodati (sic). Pakli by se co nedostalo, jmá dlužník hotovými penězi doložiti třetí den.
It. Když richtář zloděje popadne a bude ten zloděj odpraven, tehdy jmá jmieti richtář to vše, což jest na něm i pod ním, kromě biřicova práva, a také kromě toho, po čemžby póvod šel; neb tomu jmá vráceno býti, komuž jest ukradeno.
It. Ktožby Bohu lál aneb se porubal, jmá jemu jazyk uřezán býti.
It. Richtář nejmá vieec bráti od zájmu: což pod kopu níže jest, od toho nemá viece vzieti než groš; a což pod deset kop, od toho jmá vzieti tři groše; a což nad deset kop, od toho jmá vzieti pět grošuov, a tak až do tisíce čtúce.
It. Dokudž páni na rathúze sedíc, do též chvíle nemá podrichtařie nikam s rathúzu jíti.
It. Kdyžby richtář základ komu vzal v berní aneb v zadržaném úroce, tehda muož anebo jmá jej třetí den prodali.
It. Když jest židovský súd, tehda jmá na něm seděti křesťanský richtář a dva přísežná, aby se křesťanóm pravda stala.
It. Hosť hostě muož stavili pro každé penieze na své právo.
It. Nemá ižádný placu držeti, kdyžby hráli v kostky, než podrichtařie, a jinde nikdiež v městě nemá hry býti, aby morduov nebylo.
It. Richtář hlavní jmá pět panoší jmieti, a podrichtařie čtyři, a písař krevní tři.
It. Kdyžby bylo komu zapečetieno od práva, a on by otlomil pečeť, jmá pánóm o puol sedmy kopy dáti; pakli by se právu bránil, anebo haněl, jmá hrdlo ztratiti.
It. Najvyšší písař v radě, ten jmá jmieti padesáte kop grošuov do roka. Ty penieze mají jemu dány býti z úřadu. A také jmá jmieti listy kšaftové a listy posélacie; a také ortele, kteréž konšelé v radě vyřknú. A z ruchá pánóv nemá upomínati.
It. Menší písař, ten jmá jmieti čtyřmezdcietma kop grošuov; a k tomu jmá jmieti trhy viničné, i také trhy domové, i také všecky dluhy, v kteréž se lidé přiznávají: to jmá vše zapisovati a od toho bráti. A také listy na zdi, nebo na okna světlá a vody, i o všecky meze: to jmá menší písař psáti a od toho bráti; a z rúcha nemá upomínati.
It. Menší písař, jakožto berničí, také ten jmá jmieti dvanadcte kop grošuov. Také ten nemá z rúcha upomínati.
I také jiní písaři městští mohú kšaftem choditi, a od toho nemocného jmá jmieti za práci čtyři groše. A potom ten kšaft jmá dáti najvyššiemu písaři do kanceláře, aby ten pečeť přiložil k tomu listu, a tepruv znova byl vyplacen u něho.
It. Krevní písař ten jmá přes celý den před šatlavú seděti, aby tu nalezen mohl býti, ktožby jeho potřeboval.
It. Nemá žádný svátečních panoší chovati, než písař krevní.
It. Posel městský jiezdný nejmá jmieti viece než puol kopy grošuov na týden na dva koně. A poslové jmají jmieti rúcho polovičně, aby od jiných lidí mohli poznáni býti.
It. Kdyžby byla u kterého měštěnina hra anebo kurevstvie nalezena, tehdy jmá dáti pokuty kopu grošuov pánóm.
It. Poslové městští pěší jmají jmieti po desieti groších na týden.
It. Nejmá ižádný jiný úřaduov městských rozdávati, než konšelé.
It. Nemá ižádný mlynář výše vody držeti, než jakž jim konšelé s přísežnými mlynáři vyměřie. Pakli by kto výše držal, jmá pánóm deset kop dáti.
It. Nejmá ižádný jiný mlýnuov a jezuov súditi, než konšelé Pražští.
It. Nejmá ižádný úředníkem býti, ani poslem, ktož jmá obchod jiný, anebo řemeslo.
It. Nejmá ižádný měštěnina súditi, než konšelé Pražští, ani král, ani úředníci, ani páni.
It. Když měštěnin sbožie kupí a čtyři súdy vyvolá, a rok a den mine bez otpory, a zprávce vynjdú, tehdy potom viec nemá o to sbožie ižádnému odpoviedati.
It. Nejmá ižádný púhý Němec richtářem v městě Pražském býti; a také nejmá na úřadiech ani na berniech seděti.
It. Nejmá ižádný Němec na rynku domu kúpiti, ani jemu mají toho konšelé dopustiti, ale jmá kúpiti v osadě německé, jenž slově u svatého Benedikta.
It. Nejmá ižádný přesvědčiti měštěnina o penieze, ani o žádné nařknutie, než dva konšeli, což jest výše pětmezdcietma kop grošuov.
It. Ižádný měštěnin nemuož svého sbožie vzdáti než v tom právě, v kterémž to sbožie příleží, mezi čtyřmi lavicemi, a čtyři súdy vyvolati v roce a ve dni ten, ktož přijímá; a nebude-li otpory v tom roce, tehdy to sbožie jmá jemu čisto ostati bez přékazy.
It. Když měštěnin umře anebo měšťka bez poručenstvie, tehdy sbožie jeho slušie na najbližšicho přietele jeho, na toho, kterýž s městem trpí ponuockami i poplatky, buďto po meči anebo po vřeteně. Pakli by ižádný přietel nebyl, tehdy dvě čésti s jeho sbožie slušieta na krále, a třetie čest na jeho ženu.
It. Když měštěnin umře, kšaft účině, a nebude-li dokonán a zapečetien v šesti neděléch od toho dne, v kterýž jest umřel ten měštěnin, tehdy ten kšaft moci nemá.
It. Kdyžby měštěnin umřel bez poručenstvie, dada svému synu diel, anebo dceři, a jiní by děti ostali neotdielní, pak chtěl-li by ten syn již otbyty jmieti diel s dětmi neotbytými, tehdy jmá položiti to vše, což jest prvé vzal, a tak bude potom se pravě děliti s jinými dětmi.
It. Jměl-li by kto co mluviti proti kšaftu, aneb proti sboží tomu, tehdy v šesti neděléch jmá napomínati; pakli by nenapomenul v těch šesti neděléch, tehdy si poručníci nemají moci otpoviedati až do sirotčích let.
It. Když syn vezma svuoj diel od otce svého, i bral se do jiného práva, a byl by tam rok a den bydlem, tehdy nápady i všecka svá práva ztratí, proto že v jiném právě přísedí a s nimi trpí.
It. Měštěnin muož svému synu dáti, což chce, za jeho diel, a syn ani dcera nemají otce z viece upomínati v každém právě.
It. Když děti nemajíce ještě let zemrú, tehdy nemá jíti nápad na máteř, ale s dietěte na dietě. Pakli by všecky děti zemřely, tehdy na najbližšieho přietele jmá spadnúti ten všecken statek, kterýž s městem trpí.
It. Kdyžby měštěnin z města utekl pro zradu, aneb pro války, a s obcí nechtěl ostati v městské potřebě, nejmá viec do města býti přijat, než jmá počet učiniti se všeho svého sbožie, a prodada vedle městského práva v roce a ve dni, jmá se pryč bráti.
It. Ižádný kněz, ani mnich, ani jeptiška nemá poručníkem býti, ani ižádný člověk, kterýž jest v duchovních súdiech úředníkem; ani ten žádný, kterýž písařem městským jest v Starém městě.
It. Měštěnin muož své sbožie dáti neb poručiti nemovité buďto měštěninu nebo hosti, světskému člověku, kromě duchovních lidí, aneb písaře městského.
It. Když měštěnin vydá svú dceru v jiné právo s jejiem dielem, tehdy nejmá nápadu jmieti s svými bratřími i s sestrami po smrti svého otce, léčby jie co otec před smrtí kšaftem odkázal.
It. Kdyžby děti let dojdúce i byli napomenuti o dluhu otcovu, a nechtěli-li by o tom nic věděti, tehdy učiniec právo na kříži, jmají toho prázdni býti.
It. Nejmá ižádný měštěnin ani měšťka synu svému knězi, nebo mnichu, nebo jeptišce platuov dědičných věčných kupovati, ani zapisovati, než do života, a po jich životiech aby spadlo na bratří příbuznú, aneb na přátely najbližšie.
It. Nejmá ižádný měštěnin ani měšťka kaplanstvie stvrzeného nadati, než manuálně do své vuole.
It. Kdyžby měštěnin kšaft činil, tehdy jmá své ženě v tom kšaftu otkázati, co chce; pakli by nic neotkázal, tehdy ten kšaft falešný jest a moci nemá.
It. Měštěnin Pražský muož svuoj kšaft učiniti v jiném právě, tu kdež jej nemoc neb potřeba zastihne, pod pečetí vladaře toho sbožie anebo těch kmetuov.
It. Vstúpí-li měštěnin do rady, a nebude věděti, pročby byl obeslán, a přijde naň žaloba protivná, tehdy jmá jemu býti dán rok do třetieho dne, aby mohl s přátely přijíti.
It. Když měštěnin měštěninu laje pro penieze, a prvé právem pohrdaje, tehdy jmá pánuom puol sedmy kopy dáti.
It. Kdyžby měštěnin byl nařčen, aneb také i měšťka, z kterýchž koli věcí, a s jistinú nebyl popaden, buďto o vraždu aneb o o zlodějstvie, tehdy jest ten každý bližší své cti hájiti právem, než by jej kto jiný přesvědčil kromě konšel.
It. Dva přísežná jmáta moc o pětmezdcietma kop grošuov svědčiti a níže, z prosby obú stranú. Pakli by ten dlužník řekl, že jest ty penieze zaplatil, tehdy jmá sám třetí přisieci za ty penieze přes jich vysvědčeme.
It. Kdyžby měštěnin byl nařčen, že jest sbožie kúpil a jinému ve dcsky vložil pro berně, a toho by zapřel a nechtěl se přiznati, a duovodu by naň nebylo žádného, ani svědomie, a věřiti mu vždy obec nechtěla, tehdy konšelé mají súd osaditi a obec svolati; potom ten, kohož se dotýče, jmá klekna přisieci na božích mukách v tom súdě a řéci tak: že jsú to jeho peniezi nikdy nebyli, za které penieze jest to sbožie kupeno.
It. Ižádný měštěnin nemá jmieti dražšieho pasu střiebrného, než ote dvú hřivnú, a žena jeho ot jedné hřivny.
It. Měštěnin muož zemenina staviti o ztravnie až do pěti kop, ač i usedlý k zemi jest.
It. Kto chce měštěninem býti, ten jmá list svého zachovánie přinésti, a potom puol kopy a čtyři groše dáti, a potom rok svobodně seděti, a dvě potom s městem trpěti; a za to jmá rukojmie zastaviti, aby tři léta s městem trpěl, a potom se bral, kamžby chtěl, ačby mu se nelíbilo viece v městě býti. A však jměl-li by které sbožie nemovité, jakožto domy, dědiny, platy, tehda také v tom roce prvniem jmá s toho platiti.
It. Město Pražské mají sami všecky úřady zpravovati, kteřížto úřadové města se dotýkají, jakožto ungelt, trh ovocný, trh solný, trh šruotky, trh chmelový, trh masný na frýmarku, trh vaječný, trh obilný, trh uhelný, trh rybný živých i tunných ryb, trh dřevný, trh prkenný, i všecka tržná, kteráž u městě jsú; a také tržná všecka, kteráž v jarmarky berú.
It. Město Staré Pražské mají sami richtářstvie zpravovati a držeti, a svého měštěnina mají richtářem učiniti, člověka dobře zachovalého a usedlého.
It. Město Pražské nemají ižádné pomoci dáti lidem, kromě toho, kdyžby byla jiezda na meze, tehdy mají dáti deset helmuov a pět vozuov.
It. Nemá ižádný jiný poselstvie dieti obecného k králi i k obci nežli konšelé; a také ten, ktožby od obce k konšelem mluvil, nemá u poselství k králi jeti.
It. Město Pražské nemá býti od králuov z nižádných poct upomínáno, než z nového léta.
It. Město Pražské nemá ižádných berní dávati, kromě zemské berně, a kromě toho, kdyžby jiezda na meze byla.
It. Každý súsed muože dělati svuoj duom, jakž se jemu najlépe líbí, kromě druhého súseda škody. A však druhému súsedu muože světlo zahraditi, když druhý súsed listóv na to nemá; ale vodú jemu nemá škoditi. Pakli by chtěl duol dělati, tehdy se jmá od jeho zdi puol druhého lokte otměřiti od súseda, a potom dělati, což jemu bude potřebie. Pakli by přes svú mezi na jeho diela sáhl, tehdy jmá pánóm puol sedmy kopy dáti.
It. Žádný řemeslník ani řemeslnice nemají choditi v kunách, ani v popeliciech, než měštěniné a zemeniné, kteříž mají svá sbožie na platech anebo na dědinách.
It. Ižádný řemeslník nemá choditi v stříhaném rúše, ani jeho pacholci.
It. Ižádný řemeslník nemá dvú řemesl dělati než jedno, aby druhému řemeslu nepřekážel.
It. Když chce řemeslník mistrem siesti, jmá najprvé ukázati řemeslo své, a čtyři groše za dčber piva dáti do bratřstva, a a cechmistróm věrdunk k odění, a k tomu groš na každé suché dni; a jiného obtieženie jmá býti prázden.
It. Ižádný Žid nemá v svém rúše chodíti s obojkem, než s ožidlím; pakli by byl nalezen v rúchu s obojkem, tehdy to rúcho jmá na richtáře spadnúti.
It. Žid nemá puojčeti peněz na ižádné klenoty kostelnie, buďto na kniehy, na kalichy, anebo na ornáty, aneb na kteréž koli klenoty kostelnie.
It. Kdyžby Žid křesťanu na základ peněž puojčil, jmá jemu Žid dáti lístek a sobě druhý; a na těch lístkách jmá býti napsána suma těch peněz puojčených. Pakli by Žid lístku nedal, tehdy ty penieze puojčené ztratí. Pakli by Žid viece početl, než jest puojčil, tehdy jmá hrdlo ztratiti, a jeho sbožie jmá na krále spadnúti. Pakli by křesťan nechtěl vzieti, tehdy tiem nebude Žid vinen.
It. Kdyžby Žid na kradenú věc puojčil peněz, a ptal-li by kto, a Žid toho zapřel a potom u něho nalezena ta věc byla, tehdy to jmá darmo vrátiti.
It. Kdyžby byl manžel anebo manželka i v cizoložství popadeni, tehdy ti popadení jmají na pranéři hodinu státi. A druhé popadenie potom jmá oběma čelo prožženo býti a potom se mají s richtářem o jeho právo umluviti. Pakli třetie budú popadeni tíž cizoložníci, tehdy jim mají oči vylúpiti, a ven z města vyhnati.
It. Ižádný kupec déle s svú kúpí v Praze nemá ležeti nežli čtyři dny, a pátý den dada ungelt a cla, muože skrze město jeti nerozvazuje sboží. Pakli chce to sbožie v Praze prodati, tehda jeho nemá rozvázati, ale jmá prvé vzieti k tomu písaře z ungeltu a halzgrafa, pak jmá to sbožie ve čtrnadcti dnech prodati; a cožby po čtrnadcti dnech ostalo, to jmá do najbližšieho jarmarku chovati, anebo ležeti nechati. A toho sbožie nemá hosť u hostě kupovati, ale mají kupovati měšťané u hostí. A také měštěnin ižádný nemá svých hostí ani jiných fedrovati, ani s nimi spolkuov jmieti, ani sám co u nich kupovati. A také nemá nikdiež jinde sklad býti kúpiem, kteréž z jiných zemí jdú, nežli v Praze. Pakliby kde jinde bylo nalezeno, tehdy to mají dáti králi polovici, a městu Pražskému Starému polovici.
It. Kupec jmá dáti ungeltu po puol groši s kopy hosť, a měštěnin po třem haléřóm s kopy.
It. Kdyžby který kupec vezl kupí svú skrze město, tehdy polovici ungeltu jmá dáti.
It. Kdyžby host chmel přivezl a neprodal by ho, třetí den muož jej pryč vézti.
It. Když kto cizie sbožie prodá miesto svého, jmá hrdlo ztratiti.
It. V každém obchodu i v řemesle jmají dva přísežná býti, aby to ohledovali, aby se obci spravedlivé stalo.
Pivo bielé cizie nejmá býti dráže šenkováno, než jako jiné pivo mladé Pražské.
It. Kdyžby Židé víno sobě přivezli z jiných zemí, tehdy mají dáti pánem puol kopy grošuov ot drajlinku, a od fudru pět a čtyřidceti grošuov. Těch peněz jmá jíti třetina na pergmistra. A toho vína nemají Židé šenkovatí křesťanóm, jedno sami sobě, pod ztracením toho vína.
It. Nemá ižádný Svidnicského šenkovati piva, než samo město v domu jednom.
Léta ot narozenie Syna božieho po tisíci, po třech stech po padesáti prvnieho, Karel ciesař Římský a král Český těchto kusuov jest potvrdil.
It. Všecka vína zemská, kteráž se dále rodie tří mil okolo Prahy, mají šenkována býti až do nového léta, a potom nemají do Prahy vezena býti, ani šenkována, až do svatého Jiřie. Vína cizie mají býti šenkována po svatém Jiří až do svatého Havla.
It. Vína cizie z jiných zemí přivezená, ta nemají šenkována býti než po svatém Jiří až do svatého Havla, aniž sem mají přivezena býti pod ztracením toho vína, kteréž by přivezeno bylo. Ale vína těžká, totižto malvazie Romanie, Rivola vlaské, ta vína mají šenkována býti; a ta vína mají konšelé posaditi, po čem šenkována mají býti. Ta všecka vína těžká, i všecka vína lehká z jiných zemí přivezená nemají jinak načínána býti, než po čem je purgmistr se dvěma konšeloma posadí. A k tomu sudu, v kterémž jest to víno, jmá lístek přilepen býti s purgmistrovu pečetí, a na tom lístku jmá býti napsáno, po čem jest víno načato. A ta vína cizie, kteráž ostanú po svatém Havlu, ta nemají šenkována býti jeliž po svatém Jiří, pod ztracením toho vína.
It. Každý zemenin i sedlák jmá mezi svými dědinami cesty opravovati; pakli by neopravoval, mohli jemu přes jeho dědiny jeti.
Kdyžby nový král do Prahy jet, tehdy každé řemeslo jmá svú korúhev jmieti pod svým cechem u znamením k vyjití proti němu.
It. Řezníci mají napřed jíti, a na své korúhvi červené mají jmieti lev bielý bez koruny o jednom ocasu; a na druhé straně té korúhve jmá býti malována mřieže, jenž nad bránu visí, a s obu stranu óděnec, an ji seká sekyrú. A ten erb mají od krále Jana slepého; neb když jest před městem ležal, tehdy sú řezníci bránu sekyrami vyrubali, aby jej pustili do města.
It. PIatnéři mají jmieti korúhev zelenú, a na nie oděnec v ostrohách s mečem i ve všem odění zavřeném. A také pod tu korúhev slušejí brnieři, jehláři, helméři, a ostrožníci, rotšmidové, sedláři, konváři, uzdáři, řemenáři, pasieři, kováři, měšečníci, tobolečníci, mečieři, túlaři, zámečníci.
It. Kožišníci mají jmieti korúhev červenú a přes ni štrych běliznový. A s nimi mají jíti jircháři, rukavičníci, i také všickni, ktož kuože barvie.
It. Krajčieri mají jmieti koruhev módrú, a na nie mají býti nuože krajčieřské a postřihačské. A pod ni také slušejí postřihači a valcháři.
It. Nožieři mají jmieti koruhev červenú s noži. A pod ni slušejí čepelníci, nožíkáři a šlejféři.
It. Ševci mají jmieti korúhev blankytnú, a na nie tři nohy s ostrohami.
It. Sladovníci mají jmieti koruhev bielú, a na ní svatý Václav. A také pod ní mají jíti pivovarníci a vozataji.
It. Pekaři mají jmieti korúhev červenú, a na ní calta bielá a preclíky. A pod ni také slušejí mlynáři.
It. Bečváři mají jmieti korúhev bielú, a na ní jmá býti palice pobíjecí, a na druhé straně kružidlo.
It. Lazebníci mají jmieti korúhev bielú, a na ní zelený věník.
It. Súkenníci mají jmieti korúhev bielú, a na ní krample a štětky.
It. Kramáři mají jmietí korúhev zelenú a na ní váhy červené.
It. Kdyžby richtář člověka odsúzeného odpravil, buďto mrskáním neb vypověděním z města, anebo kterúž kolivěk popravú, tehdy to, což jest na něm pod kopu, biřicovi jmá býti, a což nad kopú, to richtářovi jmá býti. A biřic jmá sám třetí s richtářem choditi.
It. Ižádný měštěnin nemá pro dluhy vězien býti, dokudž jmá sbožie před očima. Pakli by neměl a vsazen byl, nemá v městském vězení déle býti než do třetieho dne, a potom jmá dlužníku za ruku dán býti. A ten dlužník anebo věřitel jmá jej chovati vedle městského práva; pakli by jej jinak choval, tehdy jmá dluh ztracen býti. A tomu vězni jmá na každý den dáno býti za peniez chleba, a pinta piva mladého, a dvě krmi teplé k obědu: hrách a kus masa, a k večeři zelé a kus masa, anebo polévku. A ten dlužník nemá žádného železa na sobě jmieti, a také nemá ve tmě seděti, než v světlém a teplém miestě.
It. Kdyžby kto byl u vinici popaden bez vuole toho, čiež jest vinice, ten jmá svlečen býti od pergmistra. Pakli by nalezen byl, an víno béře, aneb les vinný, aneb žeby co ukradl u vinici, ten jmá hrdlo ztratiti. Pakli by stoje před vinicí lámal ovoce anebo víno, přes zeď rukú sahaje, ten jmá ruku ztratiti. Pakli by se bránil pergmistrovi a on jej zabil, tehdy nemá zaň viece dáti nežli tři haléře. A byl-li by kto v cizoložství u vinici popaden, ta poprava slušie na pergmistra.
It. Když koho pergmistr na vinici zvede pro dluhy, nemá viec ot něho vzieti jedno pět grošuov. Pakli by kterú vinici rozdával v úrok, tehda nemá viec vzieti než pět grošuov od každé osoby, a písaři groš, a měřiči od každého strycha puol groše. Pakli by komu list dal k dědicství, tehdy jmá pergmistr deset grošuov jmieti, a písař pět grošuov. Pakli by kto mezi druhému prokopal, tehda jmá pergmistru kopu dáti.
It. Žádný nemá zpravovati špitáluov, kteříž v městě ležie, než konšelé a obecní, kteříž k tomu budú vydáni.
It. Žádné sbožie nemuož býti otprodáno od špitáluov; a toho jsú dobré listy majestáty a potvrzenie ot krále Otakara a druhé od ciesaře Karla.
It. Žádná sbožie mistrská, kteráž slušíc k učení aneb k kolleji, nemají prodána ani zastavována býti; toho jsú dobré listy a potvrzenie ot krále Otakara a od ciesaře Karla.
It. Kdyžby byl kněz anebo mnich nalezen v světském rúše, an se proměnil, tehdy tak jmá súzen býti, jakž jest nalezen, a proti tomu nejmá duchovní mluviti; a toho jsú listy od ciesaře Karla.
It. Když se hokyně svadie anebo prodavačky, kteréž na trhu sedie, tehdy jmá jedna žernovky kamenné nositi a druhá ji buosti, a ona ji zase od pranéře až k šatlavě.
It. Když vyzvonie v richtářuov zvonec u večer, tehdy nemá ižádný neusedlý bez světla jíti. Pakli by byl bez světla nalezen, tehdy braň, kterúž jmá u sebe, jmá ztratiti a v šatlavě seděti tu noc; a nebude-li zloděj, tehdy jmá zjitra čtyři groše od šatlavy dáti richtářovi a biřici groš, a jmá puštěn býti.
It. Kdyžby kto uhonil zloděje na cestě, tehdy což jest pod ním a na něm, to jmá jemu za jeho trud a práci dáno býti, a zloděj jmá dán býti ku právu. Pakli by kto poznal co svého podlé toho zloděje, tehdy jmá jemu zase navráceno býti na koláči za onoho trud a za práci.
It. Kdyžby kto komu nalál a nepoznal se, jmá za to práv býti; pakli by se poznal, tehdy jmá pět grošuov richtářovi dáti a onoho odprositi, aby mu pro Buoh odpustil.
It. Kdyžby byl měštěnin nalezen s Židy lichvě, neb kterakž kolivěk lichvě, jakožto žeby puojčoval do určeného času někomu na základ peněz, a pro nevyplacenie základu na určený čas nechtěl by potom měštěnin základu vrátiti vyplacujíciemu, chtě aby základ ztracen byl; aneb žeby některú věc prodada, i tuž věc nepokaženú, ale tak dobrú, jakž ji jest prodal, od téhož zase laciněji kupil, a tak dále o jiných kusiech lichvy: tehdy ten měštěnin, anebo buď to host, ztratil jest hrdlo i sbožie na odsuzenie konšelské.
It. Jest-li žeby ten lichevník z města utekl, tehdy jeho sbožie nemovité, jakožto domy, vinice, dveřové, spadlo jest na obec; a sbožie movité, jakožto penieze, koni, oděnie, rúcho jeho, na krále. A ženě jmá býti vydána domová příprava, kteráž slově hauzroth, jako rúcho chodicie jejie a léhacie, a což k stolu a k kuchyni příslušie, ačby dětí neměl; pakli by dětí měl, tehda těm dětem muož i jmá obec milost učiniti pro tu příčinu, že každý měštěnin kupuje domy sobě a svým dědicóm a budúcím: a to jsú najspravedlivější jeho budúcí, děti.
It. Kdyžby v městském řádu měštěnin duom, neb vinici, aneb kteréž koli sbožie sobě kúpil a své ženě neb dietěti svému, neb kterému přieteli svému, kteréhožto jméno podlé jména svého v trh neb v kniehy psáti by kázal, tehdy nemuož jemu, přítelí svému, pro to jméno psané v kněhách jeho dielu vzieti, a tak ženě, ani dietěti. Neb každý měštěnin neb měšťka muož své sbožie dáti anebo zapsati přieteli svému bez vědomie jeho: ale vzieti zase bez vuole a vědomie jeho nemuož.
It. Kdyžby měštěnin pro zradu, neb pro mord, neb pro zlodějstvie, neb pro násilé, neb pro kvalt utekl z města, tehdy dvě čéšti jeho sbožie spadly sú na obec, a na jeho ženu třetina a příprava domová, kteráž slově hauzroth: a to ačby o těch vinách nevěděla; pakli by co věděla, tehda by své právo všecko ztratila. A jest-li žeby ten měštěnin hrdlem trpěl, tehda to všecko sbožie jeho jmá při dědicích jeho ostati, ale tak, aby to navráceno bylo těm, komuž by ukradl neb byl vinen ten měštěnin podlé nálezu konšelského.
It. Kdyžby měštěnin utekl z města, nemaje k sobě žádné viny, než že nechtěl s obcí ostati, a jeho žena ostala s obcí, tehdy třetina toho sbožie spadne na ženu a dvě čéšti na obec. Pakli by jemu kdy milosť dána byla, tehdy on své sbožie, kteréž jest na obec spadlo, ačby je obec dadúci někomu neb prodadúc kterak zavadila, jmá vyplatiti u toho, ktožby je držal, vedle jeho vuole a vedle milosti, anebo buď i obce.
It. Každé řemeslo aneb obchod jmá pohromadě státi s trhy svými, kdež jim bude miesto ukázáno, jedno druhému nepřekážeje.
It. Ižádný měštěnin výš berní platiti nemá, než s každé kopy, kolik jich za duom dá, po třem haléřem za jednu berni, a s dvoru polovici i s dědin.
It. Kupil-li by mlýn, anebo vinici, a plat komorní, anebo doživotný, z toho jmá počet učiniti; a tak s každé kopy, za kolik kop to svrchu jmenované sbožie kupí, jmá dáti po třem grošóm.
It. Kdyžby se přistěhoval zemenin a vládyka do města, a byl v podruží a hospodářova ohně užívaje, a nepožíval ničímž města, ani obchodu měl kterého v městě, tehdy nenie viec povinen než zdí brániti v městě.
Pakli by pokoj najal, tehda jest povinen z dýmu platiti dva groše jedné berně. Pakli by duom najal, tehdy povinen jest ponuocky držeti a vojny.
Pakli by piva vařil, anebo hosti choval, tehdy vinen jest s padesáti kop platiti.
It. Přihodilo-li by se, žeby měštěnina pravého, nebo vládyku, kterýžto nemaje jiného obchodu jedno dědinami anebo platy u městě by seděl, kto zsekl, a ten od toho zsečenie kterým údem chrom byl, tehdy za každú chromotu ten, ktožby takového měštěnina ochromil, jmá dáti sto grošuov.
Pakli by toho měštěnina ohavnú ránů zseka kterak ohavil, tehda by ten měštěninu měl a jmá dáti za tu ránu ohavnu padesáte grošuov.
Pakli by byla měštěninu z toho bitie modrá rána, tehdy ten, ktožby měštěnina takovú modrú ránu ohavil, jmá pětmezdcietma grošuov měštěninu tomu dáti.
Pakli by měštěnina ranil, kterážto rána byla by skrytá, za tu měštěninu jmá dáti patnadcte grošuov.
Pakli by jemu ruku anebo nohu uťal, anebo oko kterak vyrazil, tak ješto bylo jím neviděl, tehdy ten, ktožby to učinil, jmá platiti za puol člověka.
Pakli by ten měštěnin od těch ran zsečených umřel, tehdy ten, ktožby jej zsekl, jmá zaň padesáte kop grošuov dáti.
It. Jest-li žeby se dva svadila v městě, a jeden před druhým chtě požiti městské svobody, utekl by do domu, jsa přemožen, a běžal-li by po utiekajícím s náhú braní ten do domu anebo na duom, tehdy jmá hrdlo ztratiti, proto že jest učinil proti městské svobodě.
It. Zsekl-li by kto řemeslníka a on od těch ran zsečených umřel, tehdy ten, ktožby jej zsekl, jmá za hlavu deset kop grošuov dáti. A byl-li by těžieř neb služebný který zabit, za těch hlavy jmá pět kop grošuov dáno býti.
It. Kdyžby který měštěnin duom anebo vinici komu prodal, tehda ten nemá tomu, komuž prodal jest, dále zpravovati, než od prvnieho súdu, v kterémž jemu ta vinice aneb ten duom prodaný vzdán, až do roka a do dne.
It. Že měštěnin, buď konšel, nebo kterýkoli úředník, muož otpuštěnie od města vzieti a počet učiniti, s kopy po šesti groších dáti se všeho sbožie, kteréž jmá před očima, movitého, čtyři súdy na se provolati v tom roce; a když rok mine a šest neděl, tehdy svobodným člověkem ostane před tiem právem.
It. Druhá svoboda jest v městě, že otec svému dietěti muož dáti, což chce, za jeho diel, a on nemuož na něm viec jmieti ze zlé vuole, ani žádným právem, doniž jest živ: než po smrti nápady spravedlivé, ačby bez poručenstvie umřel.
It. Třetie svoboda jest, že měštěnin muož své sbožie dáti, komuž chce, buď měštěninu, nebo hosti, beze všie přékazy; než dá-li je hosti, a ten hosť chce-li to sbožie prodati a penieze přec otnesti, tehdy jmá z těch peněz počet učiniti s každé kopy šest grošuov. A byl-li by ten měštěnin co dlužen, ješto by mohlo ukázáno býti vedle městského řádu, tehdy ten dluh napřed jmá zaplacen býti s toho sbožie.