Kratší písně a zlomky

Do toho potoka
hlídávají oči,
oči, oči, modré oči;
ony tam hlídají,
na mne se smávají,
oči, oči mojí znejmilejší.

Ach nevím, nevím,
proč se ti líbím,
ach nevím, nevím,
proč mne máš rád.
Bohatá nejsem
a hezká taky ne,
ach, nevím, nevím,
proč mne máš rád.

Ach to moje potěšení,
ono rádo tancuje,
kdy si smyslí, kolem stolu
hupy, hupy, hupkuje.

Má milá hejbala nožičkou,
pořáde točila přesličkou,
koukala na mne a strhala nit,
já se jí smál a byl jsem bit.

Nejčko jste, tatíčku, náš,
jakpak jste miloval,
jak jste se točíval,
dokud jste nebýval náš?

Pekla dolky z bílé mouky,
posejpala perníkem,
podávala Jeníčkovi,
podávala okýnkem.
Jez, Jeníčku, jez také,
však jsou dobré křehounké.

Já jsem holka česká,
jsem z Králové Hradce,
ráda bych se vdávala,
kdybych měla chlapce.

Já mám milou roztomilou,
celou zlatou a spanilou,
ona slouží ve vsi,
žádný tam k ní nesmí,
a jenom já! -

Nade mlejnem,
pode mlejnem
husičky štěbetají.

Já tam půjdu,
prosit budu,
oni mi jednu dají.

Kdo bere truhlici,
a ne svou dívčici,
ta se má co obávat,
že se jí bude toulat.

Jeníčku, přijď vzejtra k nám,
řekni tatínkovi sám,
aby v tom vůli dal,
nám spolu požehnal,
já maminku prosila,
by se též přimluvila.

Jsem ještě svobodné děvče
jako v poli olíva,
srdce v těle mám veselé,
radostí oplývá.

Slavíček ptáček maličký
po stromečku skáče -
když jen si na tě vzpomenu,
srdce moje pláče.

Kdybych já byl sedlákův syn,
jak bych já se hezky nosil,
ale že jsem chalupníkův,
nosím kabát bez knoflíkův.

Nemám kamizoly
ani kabátu,
jakpak nemám plakat
pro tatíčka?
jakpak nemám plakat,
plakat pro tátu?

Jen ty mně, dudáčku, zadu-zadudej,
nebo mně moravské dudy-dudy dej.
"Než bych ti moravské dudy-dudy dal,
radši bych ti na ně zadu-zadudal."

Jen ty mně, dudáčku,
pěkně dudej, dudej;
jak já ti zaplatím
jako jinej, jinej.
Dám ti krejcar,
grešli, trojník,
jaké ty to budeš
peníze mít!